Důvěřuj, ale prověřuj
Hloupý Honza seděl na mýtince se svými stejně hloupými přáteli v kruhu, co připomínal spíše nakoplé vajíčko. Skládací stolek, který trůnil uprostřed, ačkoliv nebyl kulatý, ani po několikaminutovém snášení upřených pohledů nevypadal, že by se sám od sebe chystal k nějaké akci.
"No tak už to řekni," vrazil Honzovi do žeber loket Janek, jeho pravá ruka.
"No jo, no jo..." zahučel dotyčný a naklonil se nad ten zázrak. "Stolečku... prostři se," vydechl napjatě.
Nic.
Ještě chvíli čekal, pak stolek rozladěně zahodil, za hurónského smíchu svých kamarádů se zdvihl a šel tomu šizuňskému dědkovi, co mu ten krám prodal, vymlátit zuby.
Fandom: Pohádky