Bitches a básničky (4998)
Byl teplý letní večer a na střeše katedrály Církve pragmatických satanistů seděly dvě ženské postavy zabrané do poněkud choulostivější diskuse. Množství prázdných lahví od vína naznačovalo, že už tam sedí dlouho, a mluvila většinou jen jedna: ďáblice, po které už tři tisíce let prakticky neštěkl pes.
„Je to fakt peklo,“ fňukla, „ze Satana se stala puťka, jeho poručíci jsou dobří tak možná na rychlovky v síře, ale o romantika nezavadíš. Mně už by snad stačil i někdo, kdo by mi skládal básničky.“
„To bys to chytla,“ utrousila ta druhá, Thrúðr, a chvíli si pohrávala s myšlenkou jí půjčit básníka svého.
Fandom: Equilibrium 4k