Spoločnými silami sme s droidom doleteli na Miu Leptonis, k bývalej akadémii. Cestou som droida poprosila, aby mi do holocronu nakopíroval všetko čo vie o lietaní. Pôsobila som ako ko-pilot, pretože lietať úplne sama vyžadovalo veľké sústredenie a to ma rýchlo vyčerpávalo, takže ano, priznávam sa, nachvílku som si aj pospala. Keď som zrovna nespala, droid mi dopodrobna rozpísal funkcie kontroliek, pák a obrazoviek v kokpite.Uložila som si do hlavy malú poznámku, že si to budem musieť ešte prečítať. Teraz keď už sme sa približovali k enkláve, rozmýšlala som, či je srávny krok, ísť naspäť na enklávu, pred splnením úlohy od majstra, ale cítila som, že musím vychovávateľke oznámiť, že som na žive a porozprávať jej o mojom novom učiteľovi. Snáď ju to poteší. Ponorili sme sa do jazera a vynorili sa v hangári. Pristávať ma, na požiadanie, nechal droid samú, verila som si, hangár som poznala do každého detailu, samozrejme s pomocou Sily. Hladké pristátie mi droid odobril krátkym písknutím, poklepkala som vďačne droidovi po kopuli a oznámila mu, že sa dlho nezdržím.
Vybehla som z lode a nečakane som sa zarazila keď som si uvedomila, že sa v hangári nachádza naša vychovávateľka, slečna Michaelis. Neprítomne hľadela kamsi cez vodnú stenu. Podišla som k nej a čo najjemnejšie ju prebudila zo zamyslenia. Proste som ju od chrbta objala.
Jako dotek ducha. Někdy jindy bych nadskočila a pokoušela se o obranu... jenže jsem po síle nevycítila varování. A navíc mi byly ruce a hlavně rukávy, které se potkaly na břiše, a na které jsem mohla shlédnout, docela povědomé. Pousmála jsem se. Alespoň někdo tady zbyl. „Jsem ráda, že jsi v pořádku... kam jsi zmizela?“
Znova som ožila. Pustila som ju nech mi môže hladieť do tváre, ja som si samozrejme na takéto veci nikdy nepotrpela. "Keď vám to poviem neuveríte mi." a začala som jej rozprávať ako som chcela ujsť z akadémie, lebo nikde nezostalo ani nohy,po vniknutí jediov a ako som stretla wookieho, môjho majstra.
„Doufám, že se k tobě choval slušně... nesnažil se tě do ničeho uvrtat silou, že?“ zamručela jsem poněkud podezřívavě. Ale mladá Miraluka vypadala spíše nadšeně. Což bylo na druhou stranu dobře.
"Ano slečna Michaelis. Sice je, no... povedzme, svojrázny, ale jeho aura je taká.. pôsobí na mňa ukludňujúco. A dovolil mi lietať na lodi!", rozprávala som ďalej, šťastím bez seba.
"Som taká rada, že som Vás tu našla."
Pořád se mi to tak úplně nezdálo, ale na někoho kdo strávil určitou dobu v chrámu zněl ten Wookiee ještě relativně rozumně. Při jejích posledních slovech jsem se usmála. Kdo by to byl řekl, že na mé maličkosti bude ještě někomu záležet? „Koukám, koukám. A kde vlastně máš toho svého mistra? To tě jen tak pustil, abys lítala po galaxii samotná? O tom si s ním budu muset ještě promluvit...“
Zamyslela som sa asi na stotinu milisekundy. "Musím pre neho splniť dôležitú úlohu. Letím na Bespin. Boli sme totiž zachraňovať jeho bývalú padawan na jednej planéte, ktorú bombardovali a ja som tam pristála, on ju zachránil, a všetci sme potom leteli na tú loď, ktorá to tam bombardovala. " ,nádych. "A teraz mám za úlohu dopraviť holocron do rúk jednej osobe. A tak ma napadlo, že by ste o tom chcela vedieť, tak som sa tu zastavila. Teda hlavne vám oznámiť, že som v poriadku a nič sa mi nestalo."
Chvíli mi trvalo, než jsem ten nával skutečností zpracovala. Takže popořádku a ujasnit si, co se vlastně děje. Dvě slova. Bespin. A holocron. Co by dělala s holokronem na důlní planetě? „To jsi hodná...“ Rychle jsem zauvažovala. Poslední dvě „děti“ byly dětmi v podstatě už jen papírově – oběma bylo kolem patnácti, šestnácti a kdyby si na ně kdokoliv něco dovolil, dali by mu pořádně na... zadek. I Vandalor měl problém je při boji zvládat. A pokud jsem jejich charakter zvládla odhadnout správně, tak by klidně zvládli i dva týdny strávit tím, že budou zahrabaní někde na pokoji v hostinci, budou koukat na kriminálku Coruscant nebo Correlia Vice a kazit si žaludky smaženými lupínky a nápoji s bublinkami. A pokud bude chtít někdo něco dělat s holokronem, měla bych se pojistit. A už bylo na čase podívat se alespoň na chvíli ven, obhlédnout situaci. „Spěchá ten úkol moc? Protože když mi dáš hodinu nebo dvě, abych to tady zabezpečila a klíče strčila pod rohožku, mohla bych letět s tebou.“
„Chcete letieť so mnou?“, zahrala som údiv a v duchu si gratulovala. „Hmm... vlastne, prečo nie? Samej sa mi neche cestovať.“, o droidovi zatiaľ pomlčím. „Budem veľmi rada, keď sa pridáte.“, povedala som a nasadila odzbrojujúci úsmev číslo 7. Predsalen som na Bespine nikdy nebola, nepripúšťala som si sice, že by som tú úlohu nezvládla, no ako sa správať v meste nás na akadémii neučili. A zdá sa, že slečna Michaelis tiež potrebuje čerstvý vzduch. „Pripravím loď na odlet. Budem vás očakávať.“, s miernym úklonom som urobila krok vzad, ako za starých čias akadémie.
Keď som vstúpila do lode, napadlo ma, že sme spolu s mojím wookieskym majstrom vyradili niektoré zabezpečovacie zámky a systémy takmer nadobro, ale to snad čoskoro zistí i ona a vráti sa. Sadla som si do kokpitu a poklepkala droida, ktorý ma vítal pískaním, po kopuli. „Som hladná..“, predniesla som hlboko udiveným a zamysleným hlasom do ticha, ktoré nastalo po prapodivných zvukoch z môjho žalúdka. Droid ustráchane pískol. „No.. Ak nás prepravíš čo najskôr na Bespin, tak sa ti nič nestane. Sľubujem. Ale ak nie... Ak cestou zablúdime...“, priblížila som tvár s vycerenými zubami k droidovi,“ tak za seba neručím.“
Nechala som droida vlastným temným myšlienkam o jeho budúcnosti a šla sa poobzerať po lodi. Moja snaha bola odmenená, keď som v nákladovom priestore medzi bednami so šatstvom a niekoĺkými s iným harampádím našla i zopár bedien so zásobami na prežitie v prípade zrútenia. Vzala som odtiaľ štyri vysokokalorické tyčinky a fľašu vody. Cestou späť od kokpitu som si zapísala do môjho holocronu poznámku o doplnení zásob.
Čoskoro sa slečna Michaelis objavila v hangári a nastúpila do lode. Po zbežnej kontrole kontroliek som sa droidom zhodla, že môžeme vyraziť. Opustili sme hangár i jazero a atmosféru planéty, ktorá bola dlho našim domovom a vydali sa na cestu do neznáma
Topic: Epizoda 2.1 - Skrytá krosba (Read 31288 times)
