Okna v hormonální bouři (4015)
„Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel peklem samotným, jak byl by to jen háj,
šel po poušti a vzdal se kapek rosy,“ ozývalo se z kajuty, kde měl soudě podle denní doby někdo spát, hlasem trýzněným a osamělým.
„Za trochu lásky dal bych ledvinu,
dal druhou též a měl bych klidu v duši,
dal chlopně srdeční, než žalem pominu,
dal krve litrů šest a klidně obě uši.“
Kolemjdoucí Thrúðr chvíli poslouchala, ale pak zavrtěla hlavou a šla dál. Dobře totiž věděla, že zavřený lachtanodlak v říji by nejradši rozdával sperma.
Fandom: Equilibrium 4k