Růžová ředmluva: Dopsáno 5.12. 14:16 - Housenka polknuta 4.12. 20:30 a při správné hudbě to ještě docela funguje (editováno a doplněno 6.12.)
[„Ten frajer skákal přes tři hodiny na jednom místě, čtverci o straně půl metru, těsně u obrovského repráku. Když se ho ptali, co dělá, odpověděl, že je Houba,“] Champie dopověděl Jessice svou oblíbenou historku o zhousenkovaném pošukovi a zasvěceně přehlížel padawančin chichot. Ta představa ji rozesmála a nebyla si tak docela schopná představit, co se mu asi tak mohlo dít v mysli.
„Sem Houba,“ napodobila Champieho s hlavou nakloněnou na stranu, lehce vyplázlým jazykem a začala skákat, „hi hi, magor… nebo ne?“ zamyslela se nad svým ukvapeným soudem a pohledem vzhůru k očím svého mistra se pokoušela nalézt náznak odpovědi.
[„V tom tkví tvůj dnešní úkol,“] pronesl tajemně a prorocky se usmál.
Těsně před celou akcí se ještě vydali do Chrámu odbýt si nějaký ten trénink, ale když zjistili, že jim Mistr Windu zabral jinak vždy prázdnou tělocvičnu armádou dětí, vybodli se na to a šli raději na burger. Champie zamířil neomylně do zapadlého obchůdku, který vlastnila šikovná Jawská babička Bi-Ini, který byla také jediným členem personálu. Sobě i Jess objednal Masakr, sobě s brouky, Jess, po několika zamračených pohledech, bez.
Své jídlo si vzali s sebou a během cesty Coruscantskými ulicemi do sebe cpali křupavou žemli s lahodným, šťavnatým masem a číčovinkama k tomu. Champie to vzal k cíli ale ještě přes dvě zastávky. První si odbyli v Čajovně, kde si dali Čaj, a když Jess popadla dech a vědomí, zašli si ještě na pivko. První etapa jejich výletu se chýlila ke konci.
Tento večer se v klubu BBfix konal výjimečný koncert Ding Dong Dugs. Koncertní šňůra se jmenovala Pičovolehumění a to naznačovalo, že vykutálení Dugové protentokrát zredukovali počet bicích na naprosté minimum (dvě) a ostatní se chopili všemožných nástrojů, na které budou jak jinak, než improvizovat. Prostě umění.
Chlupatý zrzek a vlasatá rudovláska dorazili půl hodiny před začátkem a než si stihli odložit Jessičiny zbytečnosti v šatně a objednat si na baru něco k pití, Champie už vyndával z náprsní kapsy krabičku, která po otevření odhalila pohled na dvě, asi tři centimetry dlouhé, housenky. Nevšímal si zvědavých pohledů a vzal obě dvě do dlaně.
[„Poslouchej,“] chytl svou ratolest za rameno a udržoval oční kontakt, aby ji bylo jasné, že tohle má brát opravdu vážně, [„hoď si ji do pusy, chvilku ji v ní hoň, ať si zamatláš co největší plochu huby. Až si budeš myslet, že stačí, pochutnej si na tom, co zbylo,“] její znechucený pohled přešel mlčením a pokračoval, [„pokud by se ti dělo něco fakt silnýho, dej mi vědět. Budu celou dobu vedle tebe, kdyby se cokoliv dělo, najdeš mě tam. Pokud bys potřebovala, hned vylezem ven, jasný?“]
„Jasný,“ kývla na srozuměnou a nechala si na jazyk položit drahocennou housenku.
Chuť byla odporná a ještě dlouho ji cítila hlavně na jazyku. Než se měl ale dostavit účinek, čekalo je minimálně třicet minut čekání, a tak se vydali zabrat si místa. Champie je neomylně zavedl do pravého rohu, přímo k velkému reproduktoru. Postavil tam Jess, ať výhružným pohledem zahání případné přestárlé fanynky slavných hudebníků a šel si najít židli. Tu si postavil hned před reprák, posadil se na ní a ujistil se, že je hned u zdi. V tu chvíli se z reproduktoru začaly ozývat zvuky, který Jess vznesly do vzduchu. Hluboké, táhlé tóny rezonovaly celým jejím tělem a s Jess se začal naklánět svět, jakoby byla na plachetnici na rozbouřeném moři. Náklon nalevo, náklon napravo. Náklon nalevo,… Champie zničehonic odběhl na záchod s tím, že se hned vrátí. Jess to připadalo jako věčnost, tak mu šla naproti. Měla o něj strach. Když vylezl, úplně vysmátý se jí svěřil, že v záchodě to bylo barevné a točilo se to. Zasmála se tomu a společně se vrátili na svá místa. Okamžitě je pohltila hudba. Jess se podívala na Champieho, který se jednou rukou dotýkal reproduktoru a druhou se držel křečovitě zdi za sebou. Koukli na sebe a začali se smát…
Dopředu se nahrnuli všemožné druhy posluchačů, ale jen dva ujížděli na něčem, na čem nikdo jiný tam. Ti dva byli v malém prostoru, metr na půl metru. On seděl na židli, ona stála vedle něj. Dugové se ještě ani neukázali a jejich svět se už dávno ponořil, prorůstal a otáčel do směrů, do kterých by se normálně ani nepodíval. Světelné efekty, sesynchronizované s hudbou, vytvářely barvenou paletu, hru stínů, která jak na stropě, tak ostatních posluchačích kreslila příběhy, které se měnily s každým tónem. Champie dloubl do Jess a ukázal na celou první řadu. Podívala se tím směrem a všechny hlavy se plynule otočily a podívaly na ní. Jejich oči byli děsivé, ale ona se nebála. Otočila se na svého mistra a smíchy jim začaly téct slzy. Pak na scénu přišli Dugové.
Ožralí na plech se vydrápali nějak ke svým nástrojům a rozjeli něco, co Jess nikdy neslyšela. Hudba k ní promlouvala, světla jí určovala směr a tlukot srdce naváděl. Najednou si uvědomila, že ji Champie tiskne ruku, a druhou hladí reproduktor. Ona ho druhou rukou držela za rameno a držela ho pevně, aby nepřepadl, což se mu mělo každým okamžikem stát. Nebo se jí to aspoň zdálo. Dívala se na něj a na jeho tvář, která se měnila před očima. Zorničky měl přes celé oči, které se ještě zvětšovaly. Čumáček se mu prodlužoval, zkracoval, zvětšoval i zmenšoval a snad i plul po obličeji nahoru a dolu. Jeho srst jí fascinovala. Měla pocit, že jí má plné ruce. Že je namotaná na její prsty a ona se v nich utápí. Když se ale podívala na ruce, zjistila, že jednou svírá jeho ruku a druhou má několik centimetrů nad jeho ramenem a jen jednoho jediného jejího prstu se dotýkal jeden jediný chloupek. Bylo to neuvěřitelné. Oblízla si rty a zahleděla se mu zas do obličeje. Díval se na pódium, kde se odehrávaly tónové orgie, při kterých zpěvák prováděl hypnotické, do transu posílající pohyby. Champie měl pootevřená ústa, oči vytřeštěné a hluboce dýchal.
Jess mrkla a zjistila, že Champie tiskne její ruku ke své hrudi a v ten okamžik skončila první píseň. Vytržen z transu zamrkal a vyděšeně, vytřeštěně pohlédl na Jess. Ta ho rychle pohladila a usmála se na něj. On se taky usmál a ten úsměv se mu rozlil po celé tváři.
Smeták mlel nějaké hadry, které ti dva vůbec nevnímali, ačkoliv to publikum strašně žralo. Champie to možná taky vnímal, ale spíš při každém Smetákově slově chytil výtlem, který v sobě dusil jen silou vůle a ke konci se musel dokonce schovat do Jessičina ramene, aby zakryl vodopád slz. Jess se smála taky, moc, krátce a upřímně. Vypletla se z Champieho ramene a očekávajíc jeho usmívající pohled si připravila vlastní, ale něco ji překvapilo. Její mistr už dávno hleděl vstříc pódiu a něco ji říkalo, že je tu špatně.
Uvědomila si, že ho drží jednou rukou za břicho, druhou za ruku a tiskne se k němu celým tělem. Zelené světlo zalilo okolí a vedena pohyby zpěváka se začala ztrácet v místech, ze kterých nechce nikdo zpět, když v tom ji Champie poklepal na rameno a pošeptal do ucha ,Zombie‘ a ukázal prstem. Otočila se tím směrem a spatřila ženštinu se zlomeným krkem, jak se kývá mrtvolně do rytmu hudby a něco nechutného ji teče z koutku úst. Jess se okamžitě otočila zpět na Champieho. Měla pocit, že na napjatou kůži na celém obličeji. Než se ale stačila vracet k nemrtvým, uvědomila si, že se drží za ruku se svou záchranou kotvou, a že se není čeho bát. Champieho levé oko se najednou zbarvilo do fialova.
Další přestávka mezi písněmi byla v podobném duchu, jako ta první. Smeták se snažil nutit ke koupi jejich nového alba, naši dva rebelové se na sebe dlouze dívali, kroutili hlavami a došlo jim, že ta hudba byla vytvořena jen pro ně. Pro ně a pro ty, kteří jsou ve stejném stavu, jako oni. A hudebníci na podiu si jich už také všimli. Nebo jim to tak asi přišlo, protože viděli, že nehrajou ostatním, ale jen jim.
Mňoukavá melodie a červená světla Jess vtáhla silněji, než hladová černá díra. Najednou se přistihla, jak drží Champieho znova za břicho a druhou ruku propletenou s jeho. S každým mňouknutím cítila jeho a měla pocit, jakoby s ním srůstala. Dívala se na něj a světlo, které na něj dopadalo, mu vyčarovalo překrásné oči, úsměv a rty, nádherné rty. Jess se na ně podívala a věděla, že je touží políbit. Jen, jen dokud trvá to jejich propojení. Blížila se k němu a cítila jeho dech, jeho žár jí dostával do extáze, kterou nechtěla nikdy opustit, nikdy zapomenout. Viděla, jak se k sobě blíží jejich tváře, že zbývá už jen kousíček a už… hudba v ten okamžik ustala, vytrženi zpět do reality zatřepali hlavou, Jess vyděšeně odtáhla ruku z jeho břicha, on setřásl její ruku ze svého sevření. To, k čemu se schylovalo nebylo správné. Vůbec. Jess vytržena z její touhy, přání, ucítila bolest, se kterou se jí ta skutečnost vryla do paměti. Věděla, že jedna část ní tím zabloudila v mňoukavých místech a že už se z nich asi nikdy nevymotá. A děsilo jí, že neví, co se v ten okamžik honilo hlavou jejímu mistrovi.
Další píseň se jí Champie držel oběma packama a ona skoro celou dobu koukala jen na něj. Zjistila, že on je středobodem jejího transu a že jediné co už chce do konce věků dělat je vidět ho těmahle očima a vnímat jak proniká do všech zákoutí rytmů. Dávat pozor aby nepřepadával, což se mu stávalo a mnohokrát ho musela chytat. Když sem tam dala oraz od sledování Champieho uchvácené tváře a podívala se na zpěvákovi pohyby a stíny na stropě, byla vykopnuta vstříc blahu a představivosti. Pak si všimla basáka. Hrál na obrovskou basu a grimasy, které u toho předváděl, prozrazovaly, že uvnitř jeho těla je démon, který se chce dostat ven. Hýbal se pod jeho kůží a ohýbal mu končetiny, klouby do nemožných úhlů. Jess si uvědomila, že Champie hledí tak uhranutě právě na basáka. V tomto duchu se neslo ještě několik dalších písní. Dohromady celý koncert trval hodinu a půl. Ta hodina a půl byla pro ty dva současně vteřinou i celými roky.
Obecenstvo už se rozcházelo, ale oni dva ještě zevlili u repráku, ze kterého zněla hudba, a užívali si jejich výlet. Paranoia a lenost je ale vyhnala sednout si ke stěně trochu stranou, aby nebyli tak na očích. Hlavy měli plné zážitků, které si Jess snažila nějak zapamatovat. Nejvíc se bála toho, že na to zapomene. Najednou ucítila vlhkost v rozkroku. Podívala se a její kalhoty byli od rozkroku až k nohavicím ztmavlé vlhkostí. Vyděšeně si sáhla na kalhoty, protože by přece věděla, že se počůrala. Jaké zděšení, když na ruce opravdu ucítila vlhkost. Její noční můry o možném ponížení před Champiem se zhmotnily. Okamžitě vyběhla na záchod bláhově věřící, že si toho nikdo nevšimne. Proletěla dveřmi a zamkla se v první kabince, na kterou narazila. Světlo v ní bylo ale rozbité a zavřená v absolutní tmě zjistila, že stojí do půlky stehen ve vodě. Otevřela dveře a zjistila, že na dlaždičkách je jen trochu vody. A že kalhoty má úplně suché. Netušíc co se děje se vydala k jednomu ze zrcadel, opláchla si obličej a podívala se na sebe do zrcadla. Duhovka byla asi milimetr silná, zbytek oka byl černý. S tichým mumláním, že je úplně v prdeli se vrátila k Champiemu, který se opíjel hudbou. Zrovna včas. Kolem právě procházel basák. Nikomu nevěnoval ani pohled, ale jim dvěma ano, ukázal na ně prstem a mrknul. Gesto, které zastoupilo tisíce slov.
„On ví,“ usmála se Jess a podívala se na Champieho.
[„On ví,“] oplatil ji úsměv a opřený o zeď byl jednou nohou v jiné dimenzi.
„Champie, měla jsem pocit, že jsem se počůrala,“ svěřila se mu.
[„Cože?“]
„Teď jak jsem byla na záchodě.“
[„Vždyť jsme celou dobu tady,“] nakrčil obočí a Jess znejistěla. To se jí to celé jen zdálo? Sáhla si do rozkroku a zase měla ten pocit vlhkých kalhot. Podívala se, ale oči ji říkaly, že je vše v pořádku.
„Ne ne, před chvilkou, předtím, než na nás basák ukázal, jsem odběhla na záchod a byla tam nějakou dobu.“
[„Jo! Bylas tam strašně dlouho. Nebo… aspoň myslim. Basák tu balil basu a jeho zadek ke mně mluvil.“]
„Dlouho jsem tam určitě nebyla, ale to je jedno. Co teď?“
[„Zůstanem tu ještě,“] navrhl chlupatý mistr a sjetým pohledem obšťastnil ty zbytky návštěvníků, kteří se tu ještě zdržovali. Pokud do teď někdo pochyboval o tom, že jsou na drogách, tak po tomhle už nikdo. Dokonce okolo nich prošel i sekuriťák a věnoval jim vědoucí úsměv a pohled.
Jess dunivými otřesy skákala v čase a pohledem na podlahu, která se měnila a přetvářela, ztrácela pojem o čase. Champie na tom nebyl o nic hůře. Po nějaké době jim to ale přišlo už blbý, že tu takhle svačí na světýlkách a rozhodli se, že odejdou. Cestu k šatně si Jess moc nepamatuje, ale ví, že oči všech i šatnářky byly černé a děsivé. Jakmile ale udělala krok blíže a podala jí lístečky na vydání jejich věcí, vše bylo najednou v pořádku. Champie navrhl, aby si ty věci vzali ještě dovnitř a oblékli se tam. Jess to chtěla odbýt na chodbě.
Vzala si na sebe všechny své věci a v tu ránu chtěla zpět k hudbě. Zalezli si opět zpět ale nakonec stejně utekli ven do městských ulic.
[„Co teď?“] Champie položil jednoduchou otázku a Jess věděla, že by chtěl někam, kde je hudba a světla.
„Nikki je v jednom klubu nedaleko, zajdem za ní,“ navrhla Jess a on neodporoval. Po cestě mu Jess povídala o svých pocitech a zážitcích z koncertu a zjišťovala, že při jejich chůzi, kdy rytmicky nohama došlapávají a míjí světelné body obchodů a výzdoby fasád, prožívá mikropropady do transu. Bylo to neuvěřitelné.
Když už byla skoro u klubu, ve kterém se měla nacházet Nikki, zavolala ji a zjistila, že její kamarádka je v podobném stavu, jako oni dva a když se sešli, Nikki jako správná Togruta začala lísavý hovor, ve kterém vyjadřovala nekonečné lichotky na adresu Champieho, který se jen smál. Jess se stále na malé časové úseky propadala.
Stáli tam spolu tak čtvrt hodiny, Jess vytáhla z batohu lahev medoviny, kterou Nikki dala a pak se se svým mistrem odpojila a vydala se najít jiné místo, kde si budou moci dřepnout k světýlkům a hudbě a okusit zas trochu nekonečné nirvány. Míjela je policie a ostatní civilisti, ale nevšímali si jich. Jess se kroutila cesta před nohama, ale i tak měli neomylně zamířeno do metalového klubu, kde by mohli zaparkovat. Tam se stavili ale jen na okamžik, protože hudba hrající v něm byla o tolik jiná, než jakou se nastartovali, a tak klub opět opustili a začali šlapat. Jednou se zastavili u policejního Speederu, jehož blikající světla je na několik okamžiků zhypnotizovala.
Podařilo se jim však odtrhnout a jejich cesta nakonec skončila tam v BBfixu, kde se odehrávala už jiná akce, na kterou už správně neměli mít vůbec přístup. To je ale nemohlo zastavit.
Tedy až na výběr hudby. Taneční hudby. Co naplat, protáhli se přes kontrolu, nějací frajeři pochválili Jessičin batoh a když byli uvnitř, protáhli se mezi tanečníky úplně dopředu, kde si sedli mezi repráky a společně se zadívali a tančící masu a světla.
Asi o hodinu později se přesunuli ke stěně, aby na ně mířil jeden velký reproduktor a v této pozici vydrželi další tři a půl hodiny. Jess se během toho několik bytostí pokoušelo vytáhnout k tanci. Podařilo se to až Nikki, která se tu taky objevila, ale Jess si po chvilce uvědomila, jak hloupě vypadá a raději si zas sedla k Champiemu. Ten si ale taky zatančil, když ho Jess vytáhla na nějakou, pomalejší, plouživější věc, ale prskal u toho jak kdyby měl polykat rybí tuk a hned jak dohrála hudba utekl zpět do svého koutku.
Jess se k němu připojila a našla si jiné rozptýlení. Na parketě se objevila dívčina, jejíž tanec byl úchvatný. Když se na ní dívala, byla si vědoma, že ji to dostává do stavu ne nepodobném tomu, který prožívala během koncertu. Dala si ruku před pusu, aby zakryla, že ji má obdivně otevřenou a vydržela se takhle díval opravdu dlouho.
V jeden okamžik se Jess pokusila o další bad trip, protože už věděla, že housenka nepůsobí tak silně. Začala myslet na věci, které ji rozesmutňovaly a tak dále. Pro jistotu se ale chytla Champieho ruky, aby věděla, že je tam s ní. Nic se ale vlastně nedostavilo.
Těsně před koncem této poslední akce se ti dva zvedli a vydali se k Chrámu, kde se chtěli někde vykydnout a odpočinout si. Po cestě si opatrně zamyšleně povídali o tom, co všechno zažili.
„Jsem Houba,“ řekla Jess neutrálně.
[„Ano?“]
„Nejsem Houba, ale už ho chápu. A chtěla bych taky.“
Champie se jen pousmál.
„Slib mi, že si dáme zas někdy.“
[„Jasně.“]
„Nechci s nikým jiným, jen s tebou,“ sklopila zrak. Když ho tam držela za ruku a dívala se na něj, cítila, že kdyby v ten okamžik umřela, umřela by šťastná.
Topic: [B] Housenkiáda (Read 2748 times)
