Vyvolený (dvě piva, dva panáky ruského standardu, dvoudecovka medoviny, panák becherovky a sklenice polotučného mléka, ve chvíli dopsání tedy cca 1,98‰)
Nad Kamelotem svítalo, když se ozval strašný řev a na nádvoří vybíhal podivný rytíř. Podle barvy vlasů nebyl Brit ani Sas a jazyk, v němž nadával, nikdo z místních nepoznával.
Svou podivnost ještě podtrhl tím, že skočil zadkem napřed do hradního příkopu a obláček kouře, který se zvedl z místa dopadu, kvitoval spokojeným povzdechnutím. Ještě chvíli tam seděl, než k němu došel zbytek té povedené bandy od Kulatého stolu, a jejich král k němu takto promlouval:
„Sire Bedwyre, jste větším mužem, než jsem hádal.“
Ponechme stranou, proč měl Artuš potřebu Edvina posuzovat i proč mu říkal jeho velšským jménem.
„Připálil si prdel, pane,
na křeslo co sedl jen,
čekal, že se mnohé stane,
nečekal však vývoj ten,“ odrecitoval Edvin svůj nesouhlas s oceněním na základě ohořelého zadku a dál si jej chladil. Artuš byl pobaven, neb se smál, až si cvrnkl do plátovky, a řeč tedy převzal Bors:
„Milý sire Bedivere, to křeslo bylo Stolicí hrozebnou. Jen ten, kdo je hoden nalézt Sangreal, na ni může usednout a nezemřít v plamenech.“
Edvin okamžitě pochopil, kam tím míří a proč mu to vyneslo tolik obdivu, a dalo mu hodně práce jim vysvětlit, že sem kvůli hledání Židem zakrváceného kalichu fakt nepřišel.
Fandom: Equilibrium