[C] Zuřivost

[Woallc Con-Denyzz]

Fialová předmluva autora:

Toto moje dílko popisuje událost ve wyrrgyho životě která ho hodně zmenila.
Povídka patří mezi mé první psavé počiny, tak prosím o schovávavost
Přeji příjemnou zábavu …  

Zuřivost

-------------
Osoby

Wyrrgullhuk, rytíř Jedi (muž, Wookiee)
Kody-Kan Tonewi, rytíř Jedi (muž, Lorrdian)
Lerey Rebho, rytíř Jedi (muž, Člověk)
Voh-jin Sanseator Misto, rytíř Jedi (muž, Sullustan)
Komor Ferdeng, Imperiální Inquisitor (muž, Shiido - Člověk)
Jerrgo, padawa (muž, Shiido – Verpin)
Lord Korns Di-bona, Šlechtic a hlava rodu, Karth (muž, Člověk)
Toronnus Di-bona, Šlechtic a prvorozený syn rodu, Karth (muž, Člověk)
Nuriss, Baron, Temný Jedi, Karth (muž, Člověk)
Arschen, Hrabě Temný Jedi, Karth (muž, Člověk)
Hunntan, žák Nurrise (muž, Člověk)
Malasik, žák a důvěrník Arschena (muž, Člověk)
----------


Časové zařazení: 8-7 let před bitvou o Yavin.

PROLOG

Ruce jsem měl spoutané za zády silovými pouty. Dva strážní droidi mě vedli dlouhou chodbou. Protože jsem byl zraněn a vyčerpán po strašném mučení, drsně mě podpírali v podpaždí.
Mučili mě několik hodin a jsem rád, že jsem vůbec přežil. Vděčím tomu hlavně svým Jedi schopnostem. Jmenuji se Wyrrgullhuk a jsem Wookiee. Hodně naštvaný Wookiee. Zuří ve mně boj. Jako Jedi v sobě musím potlačovat svou živelnou zuřivost. Zuřivost a zlobu, která vede k temné straně Síly.
Ale teď je to velmi těžké.

Vzpomínky

Vyčítám si, že jsem se vůbec dostal do takovéto situace. Věděl jsem, že úkol bude velice těžký. Ale taky jsem věděl, že to s mými společníky zvládneme. Před dvěma měsíci se Voh-Jin, můj sullustanský přítel a také Jedi, dozvěděl zajímavou zprávu. Tajná skupina temných Jedi osnuje plán, jak svrhnou císaře Palpatina a jeho poskoka Dartha Vadera z trůnu a ovládnout galaxii. Ne, že bych souhlasil s císařovou vládou, ale nebezpečí, co nám hrozí, je o hodně větší. Temným Jedi, tajnému spolku jakýchsi Karthů, se podařilo objevit prastaré záznamy o vymřelé rase válečníků Massassi. Teď, pomocí čar temné strany Síly, se snaží obnovit prastarou armádu a ovládnout galaxii.
Trvalo nám dlouho, než jsme našli karthskou základnu. Voh-Jin při jednom dobrodružství spatřil znak na plášti jednoho z Karthů. V knihovně na Yaga Minor objevil původ znaku a dozvěděl se, že patří starému šlechtickému rodu Di-bonů žijících v odlehlém systému Wondar. Celá naše skupina, Sullastan Voh-Jin, dva Lorrdiané, Kody-Kann a Lorrey, a já jsme odletěli do onoho systému.
Wondar, malý hvězdný systém, se nachází v odlehlých částech galaxie poblíž Bokorského systému. Nachází se v něm tři velké planety, Wond, Darius 8 a Tinis. A další menší planetární tělesa. Wond, nejvzdálenější od slunce, je největší planetou systému, slouží jako zemědělská základna dodávající potraviny ostatním planetám. Hlavní planetou je Darius 8. Planeta je průmyslovím centrem se spoustou továren zpracovávajících kovy a plyny, které se vyváží do Impéria. Planeta Tinis je bohatá na kovy, které se zde ve velkém množství těží. Surové kovy se převáží na Darius 8 a zde se v továrnách zpracovávají a upravené posílají do centrálních systémů galaxie. Menší planetoidy obíhající blíže u slunce slouží jako zásobárny plynů těžených ve zdejších rafinériích a zpracovávaných také na Dariu 8. Systém je dobře chráněn, na jeho okraji za gravitačními studněmi planet obíhá velký pás asteroidů, působící problémy odlétajícím a přilétajícím lodím.
Politická situace v systému je stabilní. Vládnoucí složkou systému jsou oficiálně Obchodní konsorcia zpracovávající suroviny. Neoficiálně je ale přesto hlavním vládcem Korns Di-bona, pán starého šlechtického rodu. Tento rod vlastní většinové akciové podíly ve všech konsorciích. Di-bona vládne tvrdě a rozhoduje o všem, co se v systému děje. Určuje množství surovin, které se bude odvádět Impériu.
Císař Palpatine nasadil do systému imperiální jednotky jako dohlížitele nad Di-bonovou činností. Počet ale není velký, jen malá pozemní základna pěšáků a letectva.

*****

Přistáli jsme na Dariu 8, v hlavním městě Bonasosu. Průnik do paláce se zprvu zdál nemožný. Palác karthského lorda Di-Bony se tyčí uprostřed města na upatí vysoké hory. A je silně chráněno jeho osobním vojskem. Využili jsme zdejší podsvětí, které nás za tučnou finanční kompenzaci dostalo do paláce jako nové zaměstnance. V překrásném sídle jsme strávili několik dní obhlížením situace a hledáním záznamů.

*****

Di-Bonovy finanční aktivity se začaly protivit Impériu. Na Darius 8 byly vysláni imperiální vyšetřovatelé, poskoci Lorda inkvizitora Jereca, inkvizitoři Ferdeng a Jerrgo. Když imperiální jednotky pod vedením inkvizitora Ferdenga a jeho padawana Jerrgoa zaútočily na palác, mezi císařskými a lordovými osobními jednotkami došlo k tvrdé bitvě. Využili jsme nastalého zmatku k nalezení laboratoře, kde měli být vytvářeni Massassiové, naším hlavním cílem bylo jejich zničení. Náš pokus selhal. Byli jsme zajati. V plánu B jsme s touto možností počítali, jenže i druhý záložní plán ztroskotal. Mne odvedli do mučírny a brutálně mučili.
O ostatních členech přepadové družiny jsem nevěděl.      

Sál

Drodi otevřeli těžké duraocelové dveře a doslova mě vtáhli do obrovské místnosti. Místnost, nebo spíše sál, měla osm stěn, čtyři delší a čtyři kratší. Uprostřed sálu byla velká propast přehrazená mostem. Nad propastí se tetelil horký vzduch, a tak jsem usuzoval, že na dně té propasti asi proudí láva. V místnosti bylo dalších sedm vražedných robotů, rozestavených takticky u stěn. Naproti vchodu, kterým mě do sálu přivedli, a za propastí byla vyvýšená plošina a na ní tůn a čtyři menší křesla. Křesla rozestavená ve dvojcích po stranách trůnu. Na masivním trůnu z černého perlovce seděl „náš“ lord. Na dvou menších křeslech po jeho levici seděli dva starší muži. Blíže k Di-bonovi seděl vysoký, s prošedivělými vlasy a vousy, do černé zbroji oděný baron Nurris. Za znuděným baronem stál jeho žák a asistent Huntan, mladý chlapec v černém hávu s vizorem na hlavě. V druhém vzdálenějším křesle hověl hrabě Arschen, podsaditý plešatý člověk s levým kyberokem. Za hrabětem stál jeho žák a důvěrník Malasik zahalený v černé kápi. Po Di-bonově pravici v prvním křesle seděl prvorozený syn rodu Di-bonů, atletický s dlouhými vlasy, vousatý mladý muž Toronnus Di-bona. Druhé vzdálenější křeslo po pravici bylo prázdné. Jeho vlastník byl mrtev. Jména a tituly těchto přítomných a temnou Silou vládnoucích pobočníků lorda Di-bony a jejich žáků se nám podařilo zjistit od služebnictva.  
Navrch té slávy v místnosti stály čtyři mohutné ramenaté postavy humanoidů s červenou kůží a žlutýma očima. Tvorové s ostrými drápy a třásnitými výrůstky vyrůstajícími z hlavy a hřbetu.
Massassi.
I když jsem tuto rasu nikdy neviděl na vlastní oči, obklopovala je aura zlosti a nenávisti, předpokládal jsem, že tito tvorové jsou ti, které jsme sem přišli zničit. Takže tomu parchantovi se to povedlo, pomyslel jsem si. Náš problém je ještě větší, než jsem si myslel. Když jsem se rozhlédl, spatřil jsem, že po mé levici byly další menší dveře, u kterých leželo několik mrtvých dětských těl. Pohled na tento masakr ve mně zvedl další vlnu vzteku. A o pár metrů před těly stáli Voh-Jin Sanseator Misto, Kody-kan Tonewi, Leerey Rebho a Komorr Farrdeng se svým žákem Jerrgoem. Všichni měli v rukou světelné meče. Vypnuté. Protože jejich skupinu obklopovali vražední droidi s tasenými těžkými blasterovými opakovačkami. Takže ani oni neměli šanci.
„Jsem rád, že jsi se k nám připojila, ty zablešená, chlupama zarostlá obludo,“ vyhrnula se sprostá slova z lordových úst, když se zvedal z trůnu, slova mířená samozřejmě mým směrem.
Lodr Di-bona byl starší lidský muž s krátce zastřiženými prošedivělými vlasy. Byl oblečen do honosných, na míru ušitých černých šatů, skládajících se z kalhot a tuniky vykládané zdobným vyšíváním. Z mohutných ramen mu visel dlouhý černý plášť na hrudi upoutaný zdobnou přezkou. Jeho tvrdý, ostře řezaný obličej s upravenou bradkou prozrazoval upřímnou a krutou nenávist, kterou kle mně cítil.
Při jeho slovech mnou proběhla další vlna vzteku. Klid, říkal jsem si, a podvědomě jsem sáhnul po Síle, aby mne uklidnila. V duchu jsem si opakoval základní kodex Jediů.
Lord přešel trochu blíž a začal se smát. Vztáhnul ruku a vyslal proud Síly temné strany a začal mě škrtit.
„Plyšová hračka, která by měla být zavřená v nějakém cirkusu,“ smál se Krath a uvolnil Silový stisk.
[„Co…. Po mně… chceš?“] zaskuhral sem polohlasem, překladač v masce zatím fungoval.
„Aáááá… Upřímně z celého srdce nesnáším tvoji rasu. Je to několik let, co jeden chlupatec zavraždil mojí první ženu i s mým nenarozeným synem. Od té doby je mým potěšením vás lovit a zabíjet.“
Přes veškerou bolest a rozrušení jsem pocítil k tomuto fanatikovi lítost.
Lord ze mne mou emoci soucitu vycítil, což ho rozzuřilo ještě více. Z prstů natažené ruky vyslal proud sithských blesků, řka: „Soucit? Ty se mnou máš soucit? Tvůj soucit je pro mne urážkou!“ řval vzteky.
Bolest způsobená blesky mi zatemňovala mozek. Snažil jsem se znovu natáhnou po Síle a bolest potlačit, ale byl to marný pokus.
„Víš, co dělám s takovými, jako jsi ty?“ zeptal se nepříčetně lord, když přestal vysílat blesky.
[„....hngrrh...”] zaskučel jsem bolestí.
„Mám rád lov! Lov velmi neobvyklých druhů.“ Zasmál se karthský lord. „A ty mezi ně patříš… tento lov bude velice zábavný.“
[„…jen si posluž, ty bastarde….“] znovu ve mně začala kypět zuřivost nad lordovou brutalitou.
„Chachaáá… A víš, co pak provedu s tvou mrtvolou?“ zeptal se slastně lord. „Tak se dívej!“
Karth přešel ke svému trůnu, naklonil se k ovladačům na ručním opěradle a zmáčkl jeden knoflík. Uprostřed stěny za trůnem se objevila mezera, která se zvětšovala.
Za trůnem se rozprostírala další místnost. Pohled, který se naskýtal každým zvětšením otvoru, ve mně vzbuzoval hromadu rozdílných pocitů. Strach, nenávist i zuřivost najednou. Nový prostor za trůnem byl plný trofejí. Trofejí humanoidných ras. Byla zde vystavena vypreparovaná těla Barabela, Whiphida, Chadra-Fana, Talze, Cowaye, Eloma, Yuzzuma, Jeneta, Togoriána, Wampy, Yarkory, Yuzzema a dalších ras. A úplně uprostřed celému brutálnímu výjevu vévodila tři vycpaná těla Wookieeů. Pohled na mé krajany mě zamrazil, vyděsil.
Rozzuřil.
Můj vnitřní boj se už nedal zastavit…    
[„Ty bastarde…”] zařval jsem [„…nééé. To byl můj…”]
„Cože?“ Smál se lord. „Nerozumím ti, příšero.“
[„…můůůj BRATR…”] řval jsem. Vypreparovaná kožešina po pravé straně mi byla dobře známá. Kdysi patřila mému bratrovi Salltrinovi. Doufal jsem, že je živý...
Teď je konec…  
[„Vrahu... Saltrin… NÉÉÉ.”]
„Chacháá… mocná Síla je opravdu mocná,“ smál se nadutě lord. „Pamatuji si ho. Vedl vzpouru v dolech. Byl to krásný lov a moc jsem si ho užil. Stejně jako si užiji ten tvůj!“ Karth natáh pravou ruku a pomocí temné strany mne začal škrtit.
Dusil jsem se. Kdybych mě organické oči, určitě by se mi před nimi začaly dělat mžitky. Pálily mne plíce z nedostatku kyslíku. Neokysličovaným mozkem začala pulzovat bolest.
Saltrin je mrtvej, ten bastard ho zabil jen tak.
Pak jsem najednou z ničeho nic přestal bolest vnímat. Pocítil jsem obrovskou nenávist k tomuto vrahovi a sladkou chuť ho zavraždit. Zuřivost, kterou jsem tak dlouho potlačoval, vyplula na povrch. Ztratil jsem své příčetné smysly. Pocítil novou vlnu síly, bolest plic a mozku byla jen vedlejším vjemem. Sáhl jsem do svého nitra a vypustil na povrch něco, čeho bych se v příčetnosti sám bál. Mým tělem začala proudit obrovská energie, kterou jsem v zuřivosti usměrnil v jeden mocný útok.
Z místnosti se na malý okamžik vytratil všechen zvuk a pak náhle celá místnost jakoby vybuchla obrovským ohlušujícím wookieeským řevem.
Mým řevem.
Díky nové síle, kterou jsem pocítil, vytvořil jsem prudkou energetickou vlnu. Proud energie nadobro zdevastoval mé droidí strážce, kteří se při explozi roztříštili na hromadu součástek. Vlna energie rychlostí proudila místností a zničila i zbylé droidy. Ostatní živé bytosti, Kartové, Massassiové a mí přátelé, byli odmrštěni o několik metrů dál od míst, kde původně stáli. Vlna skončila stejně rychle, jak jsem ji vyvolal, ale já sám jsem ještě několik chvil stál v záklonu a zuřivě řval.
Lord, jeho poskoci a mí přátelé toho využili a pomalu se zvedali na nohy.
„Ty? Ty… používáš Sílu?“ V očích Di-bony byl vidět strach. Za tuto svoji výhodu, kdy každý můj potenciální nepřítel netuší, že i já mám schopnosti užívat Sílu, vděčím malému rodinnému šperku, který dokáže zamaskovat mé propojení se Silou.
„To není možné.“ Di-bona před svými poskoky nedal na sobě svůj strach znát, zavelel a ukázal na družinu mých Jedi přátel.
„Zabte je! Všechny!“
Jeho syn a partneři se svými učedníky se chopili světelných mečů a zaútočili na Kodyho, Voh-Jina a ostatní. Mí přátelé se nedali zaskočit, tasili své světelné meče a opětovali útok. V místnosti se rozpoutal zuřivý boj.
Přestal jsem řvát a pohlédl na Di-bonu. Strhnul jsem si svou dýchací masku s překladačem z obličeje. Přístroj, který mému poškozenému dýchacímu ustrojí dodával životodárný vzduch. Nová síla, která se ve mně nahromadila, mi pomohla v tuto chvíli ignorovat dýchací potíže.
Naše pohledy se střetly. Na lordově tváři byl vidět údiv. Pohled na mou zjizvenou tvář ho zaskočil, a dokonce z jeho pocitů, které jsem vycítil, jsem poznal strach. Di-bona se mě bál. Tenhle pocit mne zaléval sladkým blahem. Přísahám, že ještě bude mít proč se bát, tohle si vychutnám.
„Zabijte ho, hned!“ rozkázal svým zbylým třem Massassijským mazlíčků. Čtvrtá stvůra ležela v kaluži krve s šrapnelem z trosek droida zabodnutým v hrudi.
Promluvil jsem na lorda ve svém jazyce, bez překladače mi asi vůbec nerozuměl. A zuřivě jsem zaútočil na Massassie. Ve svém vzteku jsem udělal něco, za co bych se v příčetnosti styděl. Porušil jsem náš druhový wookieský kodex. Vytasil jsem drápy. A v úplné zuřivosti, která mnou proudila a posilovala mě, jsem zaútočil na první zrůdu.
První massassi na mě rozzuřeně běžel. Naše těla se s třeskem srazila, jak dva rozzuření Reekové. Menší tvor se mi sápal po krku. Levou rukou jsem odrazil jeho první útok, druhou chytil jeho levačku a hrubou silou, umocněnou vztekem, jsem mu jeho paži vykloubil. Zařval bolestí, ale zdravou rukou dál útočil, v obraně jsem mu ji uchopil a zlomil paži v zápěstí. Bezmocně, udiveně na mne koukal, jeho bolest ve mně vzbuzovala pocit radosti a chtíče po krvi. Poslech jsem volání krve. Ťal jsem svými drápy a ukončil jeho život ranou na krk. Mé drápy dokonaly dílo smrti, silné šlachy na jeho krku ránu nevydržely. Drápy je přervaly. Rudý tvor, chrčíc krev, se svalil ve smrtelné agónii k zemi.
Přes most se na mne hrnuli zbylí dva Massassi. Sáhnul jsem telepaticky po Síle a první ze zrůd pomocí Síly vyzvedl do vzduchu. A pak bez potíží vrhnul přes zábradlí do hlubin s lávou.
Poslední zrůda, nevšímajíc si zkázy svých dvou druhů, na mne bezhlavě zaútočila, hnána rozkazem svého pána. Zapřel jsem se v nohou a trochu se předklonil, to abych ustál první náraz. Massassi udělal poslední velký skok a byli jsme v sobě. Skok pro zrůdu byl osudný, plnou silou do mne vrazil a sám se nabodl na mé vytasené drápy. Ve vzteku si neuvědomoval svou bolest a sápal se po mém krku. Díky mé wookieské síle, umocněné vztekem a novou energií, která mi dávala „nadlidské“ schopnosti, jsem massassijskou zrůdu vyzvedl do vzduchu. Celou svou vahou se víc nabodl na mé drápy a bolestí zavyl. Jeho chvilkovou agónii jsem využil. Levačkou jsem si ho podržel ve vzduchu a pravou rukou mu vyrval z břicha vnitřnosti. Zrůda z posledních sil drásala má záda. Hodil jsem ho prudce na zem. Praskot mi prozradil, že úder o zem zpřelámal pár jeho kostí. Chuť po krvi nepřestávala, a tak jsem ukončil jeho život, stejně jak u prvního Massassi. Zrůda se chytla za rozdrásané hrdlo a ve smrtelných křečích skonala stejně, jako její předchůdce.
Lord celý souboj pozoroval a když viděl, jak rychle jsem si poradil s jeho zvířátky, znejistěl. Začal vysílat další proud blesků, které zasáhly mě i mé přátele. Kody, Voh-jin, Ferdeng, Jerrgo a Lerey se křečovitě svíjeli pod náporem Síly temné strany.
„Ty nechte být!“ řval Di-bona rozkazy na své temné společníky.  
„Zabijte jeho! S těma se vypořádáme potom.“
Karthové nechali mé přátele svíjející se v křečích ve spárech jejich mistra a rozeběhli se ke mně. Svíjel jsem se pod lordovými blesky.
Zuřil jsem.
Takhle to neskončí!
Kartové už byli blízko. Znovu jsem sáhnul do nejhlubšího nitra své mysli a vypustil ze zamčených vrat největší zvíře zuřivosti, zloby a nenávisti. Znovu jsem vyslal ohromnou tlakovou vlnu, která smetla Karthy i Di-bonu. Zvedl jsem se na nohy, Silou přivolal jeden ze světelných mečů válejících se na zemi a aktivoval ho.
Když byl Di-bonův Silový útok přerušen mým protiútokem, Voh-jin a Kody se zvedli. Kody zautočil na barona Nurrnise. Voh-jin se postavil tváří v tvář hraběti Arschenovi. Lerey a Ferdeng zůstávali stále v bezvědomí ležet na zemi. Jerrgo mi běžel na pomoc.
Pomoc jsem ale nepotřeboval, v rukou aktivovaný světelný meč, sáhl jsem po Síle a přitáhl si jeden světelný meč válející se na zemi. A poté si také  přitáhl vstávajícího baronova žáka Hunntana. Letíc ke mně křičel bezmocně strachem. Jeho strach pramenil z toho, že ukořistěný meč, kterým jsem ukončil jeho křik a bídní život, byla jeho vlastní zbraň. Rozsekl jsem ho ve dví.
Malasik, důvěrník hraběte Arschena, nebyl daleko. Několika dlouhými kroky jsem doběhl k němu. Zrovna se zvedl na nohy. A rovnou na mě zaútočil.  
Kody a malý Sullustan Voh-jin mezitím zuřivě bojovali se svými protivníky. Karthskými mistry. Dávali temňáskům hodně zabrat.
Kartský učedník Malasik z posledních sil a pln nečekaného strachu, který jsem vzbuzoval, bojoval statečně o svůj život. Marně. Boj nakonec prohrál. Využil jsem jeho chyby, usekl mu obě ruce svírající meč. Ve sladkém opojení bojové zuřivosti jsem se na něj zašklebil a pak pomocí Síly ho odhodil do propasti s lávou. Ze které se chvilku ozýval jeho poslední výkřik hrůzy. Křik po chvilce utichl v lávě.
Lordův syn Toromus se postavil Jergovi a svedl s ním krátký souboj. Zkušenější temný Jedi vyhrál a nakonec vrazil čepel svého meče do Jerrgovo břicha. Verpin se složil na zem. Rozpřáhl se s úmyslem hmyzího muže setnout.
Jenže v tu chvíli jsem byl u něj a útočil na jeho záda. Toronnus se otočil a musel se mému zuřivému útoku bránit. Náš souboj netrval dlouho. Jeho tělo se bez hlavy skácelo na zem.  
Mé Silou zbystřené smysly mě varovaly. Rychle jsem se otočil a ťal za sebe světelným mečem. Být příčetný, zhrozil bych se svého činu. Pod smrtelnou ranou mého meče zemřel můj přítel Lerey. Během boje se Lerey a Ferdeng probudili z komatu a běželi mi na pomoc. A to se Leereyovi stalo osudným. Okradl jsem mrtvolu přítele o jeho meč. Ozbrojen dvěma zbraněmi v lahodné agónii šílenství jsem Ferdengovi probodl obě jeho ramena a přeťal šlachy. Skácel se k zemi.
Mezi tím Di-bona prchl. Když viděl, že ani jeho pobočníci a učni mne nedokážou zastavit. Otevřel tajný únikový tunel a dal se na zbrklý útěk.
Hluboce mnou protékala nenávist a zloba. Otočil jsem se směrem k trůnu a chtěl ukončit lordův život, tak vykonat pomstu nad smrtí svého bratra. Jediné, co jsem z Di-bony spatřil, byl plášť vlající za ním v tunelu. Má zuřivost, která mnou protékala a naplňovala mne ohromnou energií, propukla v ještě větší bouři. S vypnutými meči uschovaných v torně jsem se rozběhl za ním.
[„Nééé… ty mi neutečeš…“] řval jsem za ním.
Byl jsem několik metrů od trůnu, když mi cestu přehradil Kody s vypnutým světelným mečem v ruce. Jeho protivník, temný baron, ležel bez hlavy na zemi
„Nech ho být, nemá to cenu.“
Nevnímal jsem slova svého přítele a s krvavou mlhou před očima ho popadl za paže. Ohromnou wookieskou silou jsem mu vykloubil paže z rameních kloubů. Praskot oznámil, že jeho šlachy povolily a zpřetrhaly se. Lordian řval bolestí. Nevšímal jsem si toho a odhodil ho do kouta jako hadrovou panenku. Protože jsem věděl, že Lordian není poslední přeživší, otočil jsem se. Voh-Jin, malý Sullustan, který také udolal svého protivníka, temného hraběte, se ke mně pomalu blížil s aktivovanými meči.
Rooozzzgghharrr…
Hmátl jsem po Síle a malého Sullustana začal škrtit. Vyzvedl jsem jeho tělo do výšky, trhal sebou v bolestné agónii a pustil své meče. Má krvelačná chuť po pomstě mě popoháněla za utíkajícím Di-bonou. Nezdržoval jsem se pomalou smrtí svého přítele a odhodil jsem ho Silou směrem k propasti s lávou.
Udělal jsem rychlé čelem vzad a konečně začal karthského lorda pronásledovat do tunelu. Běžel jsem asi padesát metrů temným tunelem, který nakonec vyústil v malý ukrytý hangár. Hangár byl vybudován jako poslední unik před nebezpečím. V prostoru po stranách dokovaly dvě lodě, prázdný prostor mezi nimi byl určen pro další, třetí loď. Vrata byla otevřená. A řev motorů, který zněl za vraty, mi prozradil, že jsem přišel pozdě. Vyhlédl jsem z vrat na oblohu a spatřil, jak atmosférou planety skrz mraky rychle stoupá malá úniková loď. Vytušil jsem, že na její palubě uniká můj úhlavní nepřítel.
Rooozzzgghharrr …
On mi neuteče, i kdybych měl prohledat celou galaxii. Slíbil jsem sám sobě.
Nastoupil jsem do jedné z lodí. Nahodil motory. Naskočily během chvíle. Kartové byli prozíraví a vybavili lodě okruhem rychlého startu. Začal jsem Di-bonu pronásledovat.
Loď proletěla atmosférou, nahlásil jsem potřebné informace pro planetární letovou kontrolu. Di-bona navedl loď do hyperprostoru o několik minut dříve, ale má karthská loď byla vybavená sledovacím zařízením, skočil jsem na jeho letové souřadnice. Loď se vnořila do hyperprostoru.

Epilog

Sedím v křesle pilota, na obličeji dýchací respirátor. Prvotní nával energie, díky které jsem dokázal ignorovat svá dávná zranění dýchacích cest, ustal. Mé zranění se znovu projevilo a problémy s dechem se vrátily. Musím si vyrobit novou masku, stará zůstala na zemi v sále.
Rozjímám.
On mi neuteče, přede mnou se neschová. Najdu ho kdekoliv a pak si vychutnám jeho smrt. Než s ním skončím, bude prosit o život. Dlouho, velmi dlouho. Vychutnám si každý jeho vzlyk a výkřik bolesti. A pak…
Pocítil jsem novou sílu, která mi dává obrovskou moc, a já jï využiji. Zuří ve mně boj. Už ho ale nepotlačuji, nechávám sebou proudit svou živelnou zuřivost. Zuřivost, zlobu, nenávist, které mě vedou po cestě temné strany Síly…