Zrcadlo, zrcadlo, řekni... (měsíční žolík)
Když se toho rána dívala do zrcadla, s nespokojeně sevřenými rty pozorovala vrásky kolem očí, i ty na čele, pár šedivých vlasů v jinak nádherných, lesklých loknách, a především ty pohaslé oči, které dřív zářily odhodláním. Pýchou. A nemohla si pomoci, ale něco jí našeptávalo, že to byla právě ta pýcha, která ji dovedla až do tohohle okamžiku, kdy si uvědomovala, že se ve své pýše možná až moc zaslepeně hnala za cíli, kterých vlastně ani dosáhnout nechtěla. Že možná lpěla na věcech, na kterých by jí nezáleželo, kdyby nebylo té zatracené pýchy. Ale měla vůbec být na co pyšná?
Fandom: Felix Felicis!