Slib z dětství
Nešlo se na ně vynadívat, až si skoro myslela, že sní. Tohle byl pohled, u kterého si byla jistá, že ho nikdy neuvidí, a tak byla možná trochu naměkko, i když dojatou ji vídával jen málokdo. Popošla k nim dvěma blíž a s úsměvem si toho mladšího, uslintanějšího a ubrečenějšího převzala do náruče, aby ten větší, co snad nikdy neuronil slzu, mohl odejít do práce. „Vrátím se brzy,“ přislíbil a věnoval jí polibek, než se za ním zavřely dveře. A ona věděla, že se vrátí, a že všechno bude mnohem lepší než bývalo, protože jí to přeci už dávno slíbil.
Fandom: Felix Felicis!