Huba plná keců
Ďábelský smích se rozléhal celou opuštěnou vesnicí. Bylo to jako město duchů – všudypřítomná temnota, chlad, pobořené domy, nikde ani živáčka… až na dvě postavy stojící proti sobě. Oběma v přítmí pableskovaly oči – jedné žlutě, druhé rudě.
„Tohle je tvůj konec, zaklínači. Sotva jsi přišel, odešlu tě na věčnost…,“ smál se upír sebevědomě. „Budu tvou zkázou, tím prvním i posledním, co uvidíš, až se ve smrtelných křečích budeš svíjet na zemi.“ Zase ten ďábelský smích.
Geraltův výraz se poprvé změnil – ušklíbl se. „Už jsi skončil, blbečku?“ zeptal se a tasil meč.
Než upír stihl odpovědět, válela se jeho hlava na zemi.
Fandom: Zaklínač