Ďábelská entita
Marigold ve světle ohně cosi vehementně škrábal do svého notesu, soustředěním vyplazený jazyk mu čouhal z koutku úst. Byli uprostřed divočiny, kolem ševelil les a děsivě praskaly větve, ale zdálo se, že bard nic z toho nevnímá.
Geralt mu ze zvědavosti nahlédl přes rameno a zamračil se. „Takhle se to nestalo,“ zamručel, „a ty obludy v tvojí baladě, ty neexistují.“
„Kdybych psal pravdu, nebyly by moje písně zdaleka tak známé, drahý zaklínači,“ opáčil bard klidně.
„Za ty lži jednou shoříš v pekle,“ zabručel vědmák.
Básník neodpověděl, věděl, že má místo v pekle dávno rezervované. Proutník, lhář, bohém… měl to spočítané.
Fandom: Zaklínač