Author Topic: Bonus číslo 273 (29. 3. 2018) - Noah MacAulay 2013  (Read 704 times)

Simbacca

  • Kapitán
  • Vele le...
  • *
  • Posts: 6482
  • The Progeny
    • View Profile
"The men greeted each other, wearing various smiles on their faces."

Poslední bonusový vítěz Lyttle Lytton Contest, slibuju. Navíc jednoduchý, protože jediné, co je potřeba udělat, je napsat na tohle téma drabble, ve kterém nebude žádná přímá řeč.
[„If you can't beat them, eat them.“]

Banana Brannigan

  • Padawan
  • Vele le...
  • *
  • Posts: 4580
  • Posty 15 Plus
    • View Profile
Upadlý úsměv
« Reply #1 on: 28. Mar 2018, 17:26 »
Upadlý úsměv

Ozvalo se cvaknutí a dva gentlemani, nebo tak něco, si vyměňovali zvědavé úsměvy.
Nebyly to jejich úsměvy, to na tom bylo to vtipné. Byly to bizarní masky, které museli před použitím v terénu nebo na jevišti pořádně otestovat, a tak se pustili do zuřivé vzájemné mimiky, na jejímž závěru jim ze zpocených tváří samozřejmě úplně všechno popadalo. Chvíli se snažili to opatrně připlácnout zpátky, ale vůbec jim to nešlo...
V tu chvíli si oba povzdechli, viditelně došli k názoru, že je to hrozná píčovina, a ty tváře, které před chvílí pracně za živa sundali z odchycených nebožáků, hodili do koše.

Fandom: Star Wars
I s malým banánem se dá uhnat velká opice.

Simbacca

  • Kapitán
  • Vele le...
  • *
  • Posts: 6482
  • The Progeny
    • View Profile
Známé zazubení
« Reply #2 on: 28. Mar 2018, 17:40 »
Známé zazubení

Na chodbě v Odullině sídle se míjeli dva chlapíci, když tu najednou jeden zpomalil a jaksi podezřele na toho druhého mrkl.
Ten zaváhal, rozhlédl se a vida, že nikdo další v okolí není, mrkl zpátky. Oba se usmáli, nejdřív potutelně, pak ďábelsky a nakonec tak, že by to úsměvem nenazval asi ani člověk s velkou fantazií – vypadali chvíli trochu jako had, co se chystá spolknout něco absurdně velkého. Po pár vteřinách však bylo po všem a oni se rozcházeli různými směry dřív, než je tu u toho mohl někdo omylem přistihnout.
Jo, identifikační rituály měňavců v utajení stály za to.

Fandom: Star Wars (#novej_kánon)
[„If you can't beat them, eat them.“]

Ithaca

  • Drabbler
  • Lempl
  • *
  • Posts: 246
    • View Profile
Jediná radost
« Reply #3 on: 29. Mar 2018, 19:20 »
Jediná radost

O tom, že úsměvy mohou být dost ošemetné, se Samwell Tarly začal přesvědčovat už od útlého věku. Chůva, která na něj byla před rodiči vždycky tak milá a usmívala se na všechny strany, ho jindy trápila hlady a častovala nadávkami, jejichž přesný význam pochopil až po letech. Úsměvy jeho vlastní matky, které byly v soukromí upřímné a laskavé, se měnily v nervózní křeč vždy, když do místnosti vstoupil otec. Otec sám Samwella úsměvy nemátl, a to z toho prostého důvodu, že se neusmíval nikdy. Pokud tedy nepočítáme den, kdy Samwellovi oznámil, že když dobrovolně nevstoupí do Noční hlídky, zabije ho.

Fandom: Game of Thrones
„Two weeks ago I was an astronaut...“
„Yeah, well, now you're a Smurf. Keep walking.“

Morčátko

  • Drabbler
  • Le...
  • *
  • Posts: 1174
  • Hlodavec
    • View Profile
Existence
« Reply #4 on: 29. Mar 2018, 21:23 »
Existence

Po přepadení Kaer Morhen a Leově smrti se Geralt vydal na jih. Ve Wyzimě se měl opět sejít s Triss Ranuncul, ale ještě před vstupem do města ho potkaly nemalé potíže. Náladu mu mohlo spravit jen pivo.
Měl pochůzky v jedné krčmě v chudinské čtvrti. Ještě než k ní ale došel, chuť na pivo ho přešla. U bordelu se kroutila kurtizána s vyraženým zubem, co na něj pokřikovala něco o slevách, na dalším rohu ho smradlavý, kolozubý žebrák zval velebným pánem. A úplně nakonec se na něj šklebil nějakej nemakač, co mu nadal do zkurvysynů.
Nakonec mu taky chyběly zuby.

Fandom: Zaklínač

Champbacca

  • Velmistr
  • Vele le...
  • *
  • Posts: 8777
  • The Choosing One
    • View Profile
    • Metsola
Vytlemení vašnostové
« Reply #5 on: 29. Mar 2018, 22:48 »
Vytlemení vašnostové

V hnusném parku na Proxima Londonium to jedné noci vypadalo fakt bizarně.
Sešlo se tam hned několik vážně vypadajících pánů ve společenských oblecích, přičemž jeden měl za kloboukem mořskou hvězdici a další mrkev, s bandou podivínů, co byli už od pohledu pošuci nejhrubšího zrna.
Nemluvili, jen si vyměňovali škleby a kukuče s každým nově příchozím. Něco byly jen laškovné úsměvy, jiní propukli v hysterický a pochopitelně nakažlivý smích, všichni měli prostě o dost dementní zábavu postaráno. Smáli se, šklebili, usmívali, hihňali a chechtali až do chvíle, kdy hodiny na blízké katedrále ohlásily půlnoc.
Pak mohlo zasedání malkavianských starších konečně začít.

Fandom: Equilibrium 4k
I may be schizophrenic, but at least I have each other.

 

Další pískoviště: