Téma číslo 1990 (8. 10. 2017) - A skutečnost je osud

[Champbacca]

A skutečnost je osud a drabbly jsou skutečnost.

[Banana Brannigan]

Se s tim smiřme

Nedá se říct, že by mezi otroky na nejrůznějších místech po galaxii nebyly vůdčí typy schopné v případě zájmu vyhecovat hromadný útěk, v lepším případě rovnou převrat. Problém byl právě v tom zájmu, který navzdory nuzným životním poměrům nestál za nic.
„Je nás málo,“ říkali jedni.
„Krmí nás sice málo, ale pravidelně, na svobodě nepřežijeme ani týden,“ fňukali druzí, ovšem nejhorší byla skupina třetí.
„Takhle už to ve vesmíru chodí celá dlouhá tisíciletí, že jedni makají a druzí se válí, je holt naším osudem patřit k té první skupině.“
A s takovýma defétistickýma srágorama se povstání vyhecovává fakt hodně blbě.

Fandom: Star Wars

[Champbacca]

Odpor k osudu (20 BBY)

Filosofie platila mezi žáky tajné akademie na Miu Leptonis za vyloženě obskurní předmět dobrý tak akorát pro Sagwen, ale dospělí, to byla jiná. Ti se co chvíli sešli nad sklenkou něčeho dobrého a filosofovali třeba i do rána…
[„Vždyť to ale vylučuje existenci svobodné vůle,“] namítal v jedné takové debatě Champbacca, jemuž se tuze nelíbil determinismus Šedého Šuma.
„Ovšem je to tak. Co skutečné je, dávno již bylo určeno.“
[„Takže když tě teď napíchnu na hák a použiju jako návnadu na chobotnice, vlastně mi nemůžeš nic vyčítat?“]
Azoan si jenom ztěžka povzdechl a odcházel najít někoho, kdo jeho moudra ocení.

Fandom: Star Wars

[Morčátko]

Hluboký rozhovor

„Hele, nic si z toho nedělej. To je prostě osud – ty jsi Romeo, ona Julie. To nikdy nemohlo fungovat.“
„To není osud, že to nefunguje. To je jenom holá skutečnost, a bejt to tak nemuselo.“
„Pche, osud. Rome, Julie. Zmijozel, Mrzimor. Kouzelník, mudla… Mám pokračovat?“
„Ne, už ses vyjádřil dost… Ale já na osud nevěřím.“
„Ale ta tvoje holá skutečnost přece je osud, vždyť se nad tím zamysli!“
„A víš co, mám prostě smůlu. Svět není fér – a to nemá s osudem co dělat.“
Holá skutečnost taky byla, že se Romeo hádal sám se sebou. Co už, aspoň si postěžoval.

Fandom: Felix Felicis!

[Bezzubka]

Je to marný

Těžko říct, jak se to stalo, ale zase jednou se Dante potkal s Dylanem. Zrovna když měl chuť si opět postěžovat na to, jak se mu nevede zvát nikoho na vážné rande. Dylan se tvářil důležitě a soucitně přikyvoval, byť bylo dost dobře možné, že mrzimorského spolužáka poslouchal jen na půl ucha a zbytek myšlenek věnoval něčemu nesouvisejícímu.
„…jenže to prostě očividně nemá cenu. Skutečnost je prostě taková, že se můžu snažit jakkoliv a úplně nadarmo,“ povzdechl si Dante a zavrtěl nad sebou hlavou.
Dylan se zatvářil zúčastněně a poklepal Dantemu po rameni. „Tak to bude asi osud, kámo, no.“

Fandom: Felix Felicis!

[Simbacca]

Fixní famfrpálisti

O tom, že havraspárskému famfrpálovému týmu nebyl přán pohár, už bylo napsáno mnohé, ale jen málokdo znal stanovisko jejich bývalého kolejního ředitele, profesora Wellse. Ten se sice po opuštění postu ve škole prakticky neukazoval, ale se skutečností, že se modrým už zase nepovedlo chytit zlatonku, byl dříve nebo později stejně konfrontován.
„Musíte se na to podívat z té lepší stránky,“ vysvětloval jim optimisticky, když se ho na chodbě zeptali, jestli je vůbec fyzicky možné mít tak strašnou smůlu, „je vám prostě souzeno být jedním z mála fixních bodů v časoprostorovém kontinuu, to taky není špatný osud...“
Skoro nikdo mu nerozuměl.

Fandom: Felix Felicis!