Vápník, vole (1986)
Sníst ježovku i s křupavou schránkou, a tedy i s hromadou ostnů, nepatří k chybám, kterých se člověk dopustí dvakrát za život. Jenže Fróði Finniansson v mnoha ohledech nebyl člověk.
Stejně jako před pár lety, i teď ležel na pobřežním šutru a pochutnával si na darech moře. Měl tam škeble, kraby i několik výše zmíněných ježovek, a to všechno hodlal zbaštit, schránky neschránky. Proč by se taky měl zdržovat jejich odstraňováním, že? Při kousání to pěkně křupalo, doplnil si z nich vápník a jeho přeměněný žaludek to stráví podobně jako chleba s máslem.
Nějaký bonton ho jako zvíře fakt nezajímal.
Fandom: Felix Felicis!