(Všechno je to Mass Effect)
1. Kterak láskou možno v mžiku vzplanout třeba k nebožtíku
Láska na první pohled (2186)
Jakmile ho spatřil, nemohl od něj odtrhnout zrak. Naleštěná, zářící hlava házela prasátka a jeho vous mu dodával pekelné charisma. I když byl jen člověk, vzbudil v něm horu respektu, kterou choval jen k těm největším Tuchanským vojevůdcům. Venku burácelo, ale on stál tiše a neodvařoval se narušovat atmosféru toho okamžiku.
„Doufám, že to přečká ve zdraví,“ houkl směrem k Narvě, která se jen podivovala, že to tu jede na jaderný reaktor, kterému se podařilo uniknout reaperským zrakům.
„Zajímavě zvolená slova,“ odpověděla mu lehce nepřítomně a projížděla veškeré frekvence, jestli něco neuslyší, „ten Lenin musel být osobnost.“
„Asi nějakej zpěvák.“
2. Falešená kočička
Týý, skupínó (2183)
„Kuchaře!“ řval nepříčetně Grok v luxusní restauraci na Iliumu a z příborů už stihl udělat kovovou kuličku.
„Klid,“ špitla vystrašeně Bon a házela na pohoršené a překvapené obličeje kolem omluvné pohledy.
„Kde je kurva ten kuchař!“ začínal vidět rudě a jen díky tomu, že kuchař skutečně přiběhl, se ovládl. Uhladil si bílou uniformu, nasadil vlídný úsměv a mrkl všema očima. Batarian jak poleno.
„Je něco v nepořádku?“ řekl smířlivě způsobem, který by ukonejšil i syčící kobru, a usmál se.
„To teda je! Tomuhle říkáte kočičí stejk?!“
„Ano, pane. Kočičí stejk.“
„Ale kočka to není.“
„No… není“
„Asi někomu urvu prdel!“
3. Milenky starého kriminálníka
Zpackaná rekreace (2184)
Pozvání do wellness centra se neodmítá, obzvlášť, pokud to platí ředitel, a je to na Thessii. Grok na sebe vzal nejlepší kalhoty a dokonce nechal Sekáče na lodi. Táhli se jak smrad, ale nakonec došlapali do cílové destinace, jenže…
„Omlouvám se, ale pán dovnitř nesmí,“ smutný úsměv byl skoro uvěřitelný.
„Který?“ ošil se TJ. Ukázala na krogana a ten, ačkoliv na podobné zacházení zvyklí, zaskřípal zuby.
„Smiem sa spýtať, prečo?“ Saphy bojovně nakročila.
„Mohl by být Kriminální-“
„To bych mohl,“ odfrkl si eventuelní kriminálník a otočil sek odchodu.
„Chm, Tak se o něj postaráme my!“ akorát si teda moc neodpočine.
4. On a jeho sestra
Nerozlučitelní (1188)
Bylo to pěkné soužití. On a jeho bambilion bratrů plus jedna sestřička. Vyrůstali vedle sebe a zezačátku si byli podobní jako vejce vejci. Mrkal na ní a otevíral tlamičku vždy, když měl radost. A Sestřička mu mrkání a otevírání tlamičky oplácela. Neměla jméno, ani on tehdy ještě neměl, ale nepotřebovali je. Poznali by se vždy a všude, i kdyby je rozdělila hradba bratříčků. Jak pomalu dorůstali, vnímali se víc a víc a přáli si, aby se jejich cesty nikdy nerozešli. Budou tu vždy pro sebe. Navždy. Pak přišel jejich velký den. Přežil to jako jediný. Dramatický porod. Genophage je svině.
5. Funebrák
Zbytečná práce (1821)
„Tak pojď,“ řekl spíš sám sobě, než mrazivě ztuhlému tělu a s bolestivým syknutím se k němu sehnul. V kolenech ho píchalo a ruce zábly, ale nikdo jiný to za něj dělat nebude. On to totiž dělá za všechny.
Nadhodil si tělo na rameno jak pytel bandor, druhé chytl za kotník, a pomalým, šouravým krokem se vydal k peci. Kremace je nejběžnější a také nejrychlejší způsob jak se aspoň trochu pietně zbavit těla. Navrhoval je vystřelit z děla, čímž by jim a hlavně jemu odpadla spousta starostí. K jeho údivu mu však bylo řečeno, že žádné dělo nemají. Jejich škoda.
6. Pobočník Jeho Výsosti
Anální Alpinismus (2184)
„Bude si ještě, Jeho Výsost, něco přát?“ tenhle kšeft stál za všechny prachy, ale pokud spokojenost klienta záležela na tom, zda-li se mu leze do zadku, od nich se očekávalo, že budou nejhorlivějšími horolezci.
„Ještě, tfff, trochu toho karmínového kaviáru, tfff, a cuketové, tfff, pyré. To by nás vskutku, tfff, potěšilo,“ poplácal se po bříšku zavalitý volus, který vypadal, že je neustále sjetej.
„Jak si budete přát,“ Narva se uklonila a v této póze zacouvala do kuchyně.
„Chce další nášup. Kaviár a pyré,“ oznámila a sama si nasála trochu potravy. „Ten má ale apetit, pacholek.“
„No jo no, biotický bůh.“
7. Dvanáct křesel
Lepší místo k sezení (2186)
Zasedací, briefingová místnost na Vesně měla přesně dvanáct křesel, ale nikdo se to nikdy neobtěžoval počítat. Málokdy je obsadily všechny, a jak válka pokračovala, sedících víc a víc ubývalo.
V čele měla čestné místo Narva, která si někdy v dobré náladě nasazovala kapitánský klobouk. Vedle ní nesměla chybět lodní zdravotnice a dokonce ex-kapitán. Sem tam to stálo za to.
Víc než na těchto křeslech se však sedělo na dvanácti barových stoličkách, které se nacházely trochu níž. Nejen, že se na nich často sedělo, ale taky padalo, což zaměstnávalo zdarotníka – všichni byli spokojení. Tedy krom kreveťáků, kteří nepijí, protože to neumí.
8. Člověk v kleci
Poslední naivka (2186)
Byla to její první a také poslední akce, které se s nimi zúčastnila. Probíhali jednou z kolonií a sháněli se po přeživších. Nikde ani živáčka. Už už to chtěli vzdát, když uslyšeli tlumený výkřik. Okamžitě se vydali tím směrem a za krátký okamžik hleděli na ženu uvězněnou v bývalém psím kotci. Prsty měla krvavé, jak se snažila dostat ven.
„Čo, čo, čo jej je?“ zalkla se Saphy a zmateně hleděla střídavě na Groka a Narvu.
„Je indoktrinovaná, musíme jít dál,“ konstatovala Narva a kontrolovala okolí.
„Čože? To predsa nejde. Musí ísť vyliečiť!“
„Znám jednu medicínu,“ namířil luparou a zmáčkl spoušť.
9. Revizor
Nevhodná ingredience (2183)
„Tak copak to tu máme?“ zaznělo odměřeně a do kuchyně nakoukla hlava nafialovělé asarijky. Bon zrovna dělala, že dělá něco neuvěřitelně důležitého (počítala, kolik kapek ryncolu se vejde do panáka), a tak to zbylo na Grokovi.
„Kuchyni,“ odtušil a počkal, až slečna vejde dovnitř, a hodil po Bon zakrvácený hadr, který kontrolorka ještě nestihla spatřit.
„Hmm, vtipálek,“ zaznělo docela mrazivě a kroganovi se začaly lehce třást kolena. Klapání jejích podpatků bylo ohlušující. Ale ne dostatečně.
Tázavě se zamračila: „Co to bylo?“ Mňouknutí bylo nepřeslechnutelné. Ale co jí říct? Vaření z heboučce heboučkých čičinek by asi nerozdýchala.
„Já… snědl něco zlého?“
10. U snědeného krámu
Nebezpečí sportu
Když dostane kroganí basketbalový tým Nenažraní Pumprlíci hlad, je vymalováno na pěkný malér. To se pak stane jeden z podniků, obchodů v okolí obětí cíleného útoku dvacítky bezedných hrdel, které nedělají jménu svého týmu ostudu. Majitelé pak často lomí rukama a volají turianské ozbrojence, ale ani ti si netroufnou postavit mezi Pumprlíka a jeho sváču.
A když je postihne porážka, je to ještě horší.
Taková událost zaplní třetí strany místních magazínů a na pár dní rozvíří diskuse na téma krogani na olympijských hrách.
Kupodivu však nikdy nepadla žádná žaloba a stížnost, protože i když Pumprlíci sežerou vše, štědře to zaplatí.
11. Nezlobte dědečka
Skříťata (2188)
„Přetrhnu tě jako hada! A tebe taky!“ prskal Grok a sápal se po malých borůvkách.
„Mamííí,“ vískaly malé na mamky, které mezi sebou spokojeně brebentily.
„Copa-?“ slovo se Saphy zadrhlo v krku ne z toho, že by byla zhrozená nebo zaskočená, ale aby aspoň trochu polkla dusivý smích. Po koberci se plazil krogan s odmontovanou rukou a nohou a očividně si píďalení neužíval.
„Ukousnu vám packy, ať vite, jaké to je!“ rozčiloval se. Krom šourání kupředu a okusování koberce kolem něj holčičky pobíhaly a odvážně jej přeskakovaly.
„No tak, nechajte deduška. Že sa nehanbíte, takto ho zlobit… To musíte takto!“
12. Hrdina jedné noci
Řezník na jedno použití (2186)
Když první paprsky slunce mrkly nad obzorem, bylo jasné, že noc je u konce. Nadcházel nový den a s ním nové naděje. Pokud po dnešní noci měl být někdo, na koho se má vzpomínat, byl jím Hogan.
Přizdisráč, který se jim od chvíle, co ho poznali, motal pod nohy a jen s velkým sebezapřením se nevsázeli, kdy se už k raketoplánu nedostane. Bouchačku držet neuměl a i jako živý štít byl na nic, protože neustále zakopával o vlastní nohy a vůbec, byl to kokot.
Jenže tuhle noc to byl on, kdo vjel do reaperských jatek a srovnal je se zemí.
13. Lidé pod drobnohledem
Šťoural šťouravá (2185)
„Co to tu máme?“ detektivův omni-tool skenoval Groka od hlavy až k patě a na jeho tváři se vlnil jakýsi prorocký úsměv, „Mohl byste mi popsat, co se to tu stalo?“
„To je jednoduché. Pijem tu pivo a najednou ten cvok začne šermovat bouchačkou a než stačím vytáhnout tu svou, tak je mrkev.“
„Detektive…“
„…“
„Hmm, víte, že máte hodně bílých míst v záznamech?“
„Opravdu to tak bylo, detektive,“ Narva se vmísila do rozhovoru. Sken se stočil k ní.
„K vám se dostanu. Mám nahlášeno několik krádeží.“ To druhé si zamumlal k sobě. Slyšel ho Grok i Filia. Dostal pěknou nakládačku.
14. Tři muži na silnici (slečnu nepočítaje)
Tři brambory, šli kdysi z vojny domu... (2186)
Za zády jim vycházelo slunce.
Šlapali po silnici zasypané nejrůznějšími vraky a těly mrtvých. Vinc, byl batarian, kterého potkali na Ukrajině a se kterým se okamžitě spřátelili. Sice se mu nelíbilo, že ji nemůže anektovat nebo si vzít jako kořist patnáctihlavou školku, ale jinak se přívětivě zubil. Další byl Biotický bůh, který se zúčastnil bitvy jako jediný voluský výsadkář (zapadl hlavou napřed do sněhu a tak ho také našli). Prima tlouštík. Poslední ze šlapajících byl Grok, který zpíval všemožné pirátské písně a na zádech měl barel vodky, kterou dlouhou hadičkou upíjel.
A co Narva? Bolely ji nohy, tak ji nesl.
15. Tři vejce do skla
Šikovná nešika (2183)
„Tady, koukej se, vezmeš vajíčka, třeba tři, a hodíš je do vroucí vody,“ Grok vajíčka nehodil, jak říkal, ale spíš je do vody vložil. Měla příjemných sto stupňů, „je už osolená a je v ní trochu octa. Teď je chvíli hlídej, budou se tak čtyři minuty dělat, já si mezitím skočím pro lékárničku.“ Bon přistoupila blíž k hrnci a sledovala, jak se vajíčka mrskají na hladině. Jak se dalo čekat, lékárnička byla prázdná, a tak musel kuchař doběhnout na ošetřovnu. Do čtyř minut to nestihl, takže jakmile se vrátil, spatřil opařenou Bon s hotovými vajíčky ve skle. Vítězoslavně se usmívala.
16. Ducháček to zařídí
Nikdo není dokonalý (2183+)
Každý to o něm věděl, ale nikdo se mu za to otevřeně nesmál. No co, tak věřil na duchy, nadpřirozeno a Slovensko. Každý děláme chyby, ne? Pořádával seance, na které spolupracovníky vždy zval pod příslibem, že bude mít dostatek chlastu a chlebíčků, aby tím nakrmil regiment vojáků. Sotva to stačilo na nakrmení a opití jednoho krogana, ale to je zanedbatelný detail. V alkoholovém opojení ten krogan přiznával, že na tom nadpřirozenu něco fakt bude, ale to už byli všichni na kaši, takže si to nikdy neužili. Ignoranti.
Nakonec proč ne? Ať si věří, čemu chce. Hlavně, že je boží provianťák.
17. Proroctví slepého mládence
Těsně vedle (2186)
„Na rubezhe tretʹego dnya smotretʹ na zapad i posmotrite Vashe spasenie,“ mluvil prorocky chlapec opřený o zatraceně starý samostříl, v prstech svíral vodku a oči měl zakryté kusem hadru. V tom metru musel být dlouho a bylo jim jasné, že jestli se bitva nebude vyvíjet moc dobře, bude první, kterého sní.
„Za tři dny? To je chvilka,“ usmála se Narva a Grok chroupal housle na posilněnou. Dřevo křupalo a struny jednu po druhé vytahoval a dával do kapes. Jeden nikdy neví.
„To každopádně,“ přitakal, když dojedl, a distingovaně si odříhl.
Navzdory proroctví se zachránili sami a netrvalo to ani den.
18. U pokladny stál
Velký nákup (2185)
„Jsem Velitel Shepard a tohle je můj oblíbený obchod na Citadele,“ ozvalo se, když vykročil k pultíku a změřil si Turiana pohledem. Ten jej napodobil.
„Rád bych si něco koupil,“ řekl trochu hloupě, a než se toho stačil prodavač chytnout, pokračoval. „Dvacet obraných granátů, kanystr napalmu, nejvýkonnější energetické články do osobních štítů, dva Locusty z ultralehkých materiálů a prodlouženým zásobníkem, posilovače do bitevních brnění, ešus a švýcarák. Prosím pěkně.“ Turian se s každým slovem usmíval víc a víc. Jestli to klapne, tak po takém kaufu dostane pěkné prémie.
„Ano ano, výborně. Jen si vás proskenuji kvůli trestnímu rejstříku. Formalita.“
„Ehm…“
19. Ulice zpívá
Trocha patosu nikdy nikomu neublížila (2187)
Ulice byla zasypávána tunami pestrobarevných květů, které se snášely k chodníkům a vytvářely psychedelický koberec, po kterém bylo až škoda chodit. Po chodnících i silnici chodily davy lidí, kteří společně dokonale tančili a zpívali písně. Dav vedl Ragíf, alianční mariňák, který se vrátil po pětileté službě domů a který své vesmírné dobrodružství přežil jen díky touze znovu spatřit svou milovanou z dětství, překrásnou Miru, která byla hned vedle něj a zpívala něco zamilovaného a moc moc krásného. Jak už bylo řečeno, zpívali a tančili všichni a nakonec se vzali.
Grok vypnul televizi. Od té doby si dával na Bollywood pozor.
20. Katakomby
Dětské hřiště (2183)
„A kde sme teraz?“ Saphy byla trochu vystrašená, ale jinak statečně kráčela vpřed, svítilnu před sebou.
„Tohle je starý labyrint,“ Grok zněl, jakoby se vzpomínkami vrátil hodně, hodně do minulosti.
„A k čemu sloužil?“ Filia se opatrně dotýkala kamenné stěny a zkoumala nástěnné malby.
„Když jsem byl malý, hrával jsem si zde. Dávno předtím, než jsem se narodil, zde děti skládaly jistou zkoušku.“
„Kterou?“
„Musely projít z jednoho konce na druhý. Dokázaly to tak tři z deseti.“
„Jakto?“
„Je to tu plné pastí a také všemožné havěti. Hehe, pamatuji si, jak mě tu naháněla smečka varrenů. Slyšíte je?“
„Nevrátime sa?“
21. Přednosta stanice
Až budu velký, chci být... (2186)
Vlaky jako takové na Tuchance téměř neexistují. Důležité je to slovo téměř, protože přes neustálé celoplanetární boje přežila jedna zvláštní dráha. Spojovala dvě velká města, která jsou již dávno obrácená v trosky, a vlak, který tuto trasu jezdí, je něco jako protiatomový bunkr, který si to pádil nukleární pouští pětistovkou.
Proto, když se tam objevili naši oblíbení zaměstnanci Perunica Express, nemohli si výlet vláčkem ujít. Grok byl ze všech nejšťastnější a dokonce na sebe prozradil, že jako malý chtěl být krom kuchaře také přednostou jedné ze dvou vlakových stanic. Když však potom na stanici zaútočil chřtánovec, kuchařina byla jasnou volbou.
22. Provdám svou ženu
Drzost bolí (2140)
„Ty už mě nechceš?“ Sanife držela v ruce vidlici na husu a její hroty mířili Grokovi do slabin.
„Co na to mám jako říct?“ ušklíbl se, ale půlky měl stažené hrůzou. „Jasně, že tě chci?“
„Tak proč sis na extranet nahodil inzerát, že mě provdáš prvnímu, kdo si o mě řekne?“ mračila se a z očí jakoby jí šlehaly modré blesky. „Jestli je to legrace, tak je to pěkně hloupá legrace. Víš vůbec, kolik nechutných úchylu mi bombarduje emailovou schránku dnem i nocí?“
„On už se ti někdo ozval? To se divím…“
Bolelo to jak kretén, ale varlata mu zachránili.
23. Ryba na suchu
Velké nemehlo (2184)
„To je nádhera… vidíš tú fontánu? Úchvatná! A sú v nej ryby! Vidíš tú veľkú? Páni, to je luxus!“ Saphy vískala a křepčila všude kolem. Nápad jít do té nejluxusnější restaurace, na kterou Grok se svým platem měl, se už nezdál být tak dobrým nápadem, jak mu přišlo. Ale co, měla narozeniny? Měla. Snad jen jednou do roka…
Chvíli nedával pozor, zakopl o Hanarského číšníka, do kterého se zamotal, a s hromským zaklením spadl po zádech do té nádherné fontány.
Z ničeho nic byli všichni strávníci mokří. I všechno ostatní bylo a na suchu se mrskalo pár živých studených šupináčů.
24. Zlaté dno
Z historie kulinářství (2183)
Jejich kroky se rozléhaly a rezonovaly všude kolem. Vládla zde černočerná tma, kterou vyháněly jen bílé kužely světla z jejich omni-toolů. Narva si přidřepla a rukou přejela po tenké vrstvě písku a prachu pod nohami. Odhalila tak zářivý kov.
„Co to je?“ řekla si pro sebe a automaticky to projela svým příručním udělátkem. „To je zlato!“ zdvihla ruku. „Celá tahle jeskyně je ze zlata!“ Když si představila, kolik kilometrů kabelů do lodí by z toho bylo, točila se jí hlava.
„Opravdu? Tak to může být jedině Kotel.“
„Jaký kotel?“
„Říkám Kotel a kdysi se v něm vařilo.“
„Nechci to vědět…“
25. Až potud - a dost!
Ironie osudu (2186)
Už tolikrát chtěl pověsit bouchačku na hřebík a žít poklidný, nudný život. A také se mu to chvíli dařilo. Ale často mu život a shoda okolností házela klacky a mrtvoly pod nohy. Chtěl být kuchař, vařit jíst a večer být správný barman. Když se přidal k Perunica Express, měl trochu jiné představy, jak to bude probíhat, ale Ex-kapitán a spousta dalších vlivů mu nedovolilo, aby mohl svůj sen s bouchačkou a hřebíkem vyplnit. Ale stále jej měl a to jej posilovalo. Jenže pak se to zlomilo. Reapeři, hlupáci, se vyloupli z Hlubokého vesmíru a někdo jim ten zadek nakopat musel.
26. Slepice a kostelník
Upřímný vztah (2186)
Ve městečku byl jediným, který byl ještě naživu. Všechny budovy byly rozbořené a po ulicích se belhaly hladové nestvůry. Jediná budova, která stála celá, byl místní kostelík. Pan Vážíček byl kostelníkem již třiačtyřicet let a i když byla apokalypsa v plném proudu, nehodlal opustit svoje panství ani za nic. Už dávno nezvonil, ale každý den hleděl z kostelní věže dolů, jestli neuvidí někoho živého.
Jediný, kdo mu dělal společnost byla slepička Zora, která mu byla nejbližší přítelkyní. Všichni byli mrtví, měl jen jí. Povídal si s ní dlouze o Bohu a sliboval jí, že určitě existuje slepičí nebe. Určitě je.
27. Dva mrazíci
Vyjednávání po našem (2185)
„Hej, p*čo, co to máš!“ hystericky řval žoldák a kapičky slin jí narážely do vizoru.
„Packu mrazilku,“ ťukla ho Narva rukou do čela a v okamžiku mu zmrzl mozek. Jeho kolegové nechápali, proč se sune k zemi.
„Hej-áááá,“ Grok jej ťuknul do rozkroku a po nárazu jejího kolena do stejného místa se mu z nohavic začaly sypat ledové střepy. Třetímu a poslednímu žoldákovi přimrzly prsty ke zbrani. Tedy, ruce mu zmrzly až k loktům a kvůli troše neopatrnosti mu spadly k nohám.
„Až tě přestane bavit křičet, mohl bys nám prozradit, kam posíláte tu vaší super tajnou zásilku.“
„Nemusíš spěchat.“
28. Nelepší člověk
To je prostě fakt (2186)
Kdo je nejlepším člověkem všech dob? Touto otázkou se zaobíralo již několik generací, ale všechny došli k jednomu jedinému závěru. A pokud nedošly, tak rozhodně měly. Tím jediným a pravým byl geniální dramatik, vědec, pedagog, filozof,… Jára Cimrman. Jeho veledílo bylo odkrývané po několik desetiletí. Někdo by mohl namítnout, že je to fiktivní osoba, kterou vymysleli nějací divní Češi, ale to byla zajisté jen sprostá pomluva.
Někteří jej považují za proteána, jiní za něco mnohem mnohem víc.
Pravda je však taková, že během invaze reaperů, byl jeho čakovický prak velice užitečnou zbraní v boji proti armádám husků a zachraňoval životy.
29. Byl jednou jeden král
Pohádkový dědeček (2190)
„Dědo, dědo, vyprávěj nám pohádku, prosím, dědo,“ holčičky výskaly a žadonily a výskaly až z toho šla hlava kolem.
„Tak dobře, holky,“ Grok si sednul do křesla, které pod jeho vahou zavrzalo, „budu vám vyprávět pohádku. Bylo jednou jedno království, ve kterém vládl jeden moudrý a tlustý král.“
„A proč byl tlustý?“
„Protože se měl dobře. A ten král měl tři dcery.“
„Jé, a které?“
„Jedna se jmenovala Růženka, druhá Sněženka a třetí Cihelka.“
„A byly krásné?!“
„Ale jo, byly. Jednou přišla Růženka za otcem králem a říká. ,Otře, proč se jmenuji Růženka?‘“
„Dědo, to není pohádka ale vtip!“
„Opravdu?“
30. Muž v povětří
Vím, jak to skončí (2186)
Jeho dům byl pevný a dobrý. Jmenoval se Juka Tukabi a byl to čestný muž. Jeho rodina bojovala v každé větší válce za posledních pět set let. V jejich městě to měli Reapeři těžké. Každý civilista měl doma nějakou zbraň a každý bojoval jako medvěd. I když šance na přežití byly minimální, nevzdávali se. Nikdo z nich se nevzdával.
Juka teď však seděl s lahví ledové finské vodky a slyšel, jak se mu dobíjí do jeho pevného, dobrého domu. Brzy budou uvnitř. Pod zadkem ho hřálo. Nálož měla vyhodit dům do povětří. Už jen chvíli a bude líp. Proletí se.
31. Zaostřit, prosím!
Totální filmový masakr (1718)
„Co to je za klauni, tohleto!“ popkorn létal vzduchem a sálem se šířil nasraný šum. Na plátně se vlnily nějaké obrazy, ale nešlo rozeznat detaily. Obraz byl nehorázně rozostřený a nelepšil se. Kdyby však byl někdo v promítací kabině, určitě by tak neřičel a snažil by se někam zdejchnout. Jenže ti všichni mafiáni a spodina společnosti v promítací místnosti nebyli, takže řičeli a bouřili se.
Když se pak odtamtud začaly sypat biotické granáty a před plátno skočil krogan s Revenantem, bylo už pozdě. Krvavý aerosol tvořil hustý mrak. Po dvou minutách byl konec. Obraz se zaostřil.
„Hmm, co asi dávaj?“
Topic: Bonus číslo 12 (23. 7. 2012) - BŘEZEN (Read 1588 times)
