Budiž kámen
Před rozpadlou jurtou nedaleko dolu na smolinec seděl smutný Lotyš, klepal se zimou a modlil se.
„Snad jsem to zavinil já, že hlad mám a žízeň,“ odříkával útrpně, jak klečel na zemi s úlomky azbestu, betonu a skelné vaty, „leč pro slzy tvý mámy tě prosím, dej mi víc své lásky. Netřeba mi diamantů, smaragdů a korundů, postačí zemiak nebo sůl.“ Postačila by i želva, ale nechtěl být drzý.
Tu náhle se stal zázrak, jasná zpráva, že Stvořitel jeho prosby vyslyšel: nebesa se rozestoupila, na Lotyše spadl kámen, obyčejný kus sádrovce, a zbavil ho jednou provždy hladu, zimy i utrpení.
Fandom: Lotyšské vtipy