Čarovný čtenář
"Jsou to tvoji příbuzní, takže ano, jdeš tam." Hlas tvojí, ehm, vlastně Plebejovy mámy zněl nezvratitelně. Plebej se netvářil pobaveně - hlavně proto, že nebyl. Zamumlal cosi jako "musim se učit", ale zřejmě to neznělo dostatečně přesvědčivě.
"Pár hodin tě nezabije," dozvěděl se totiž natolik rozhodně, že usoudil, že další půlhodinu dohadování asi nemá zapotřebí.
Stejně nakonec nechal zapracovat nikdy neselhávající a veskrze geniální plán přežití - s veškerým sebezapřením se prvních pár minut usmíval a odkývával, že ano, hrozně vyrostl, načež si sedl s knížkou do kouta a s okolím splynul tak dokonale, že ho tam při odchodu málem zapomněli.
Fandom: realita