O prokrastinaci
Deadline se neúprosně blížil, Plebej zas mlátil do klávesnice, div že si neprobořil stůl, prostě klasika. Z nějakého důvodu měl ještě pořád neustálé tendence nechávat všechno na poslední chvíli, a pak, místo toho, aby se na to jako slušný člověk vykašlal, se to navíc na poslední chvíli snažit vážně stihnout.
Ze všeho nejzábavnější na tom bylo, že, asi aby toho nebylo málo, ho krom reálných starostí čekaly ještě OVCE a drabbly. Jo, s víkendy válčil ze všeho nejhůř.
Asi by to měl o dost jednodušší, kdyby nebyl tak zatraceně paličatý a nebyl z hloubi duše odhodlán, že to prostě stihne...