Bonus číslo 139 (1. 11. 2015) - Stará smrtka

[Plebej]

Jak jsem byl informován, dušičky jsou jednatřicátého října, ale nějakou tu Starou smrtku si určitě pro první listopadový bonus ještě odchytit zvládneme (krom toho se musím uvést něčím epickým, neasi).
A rozhodně ji nebudeme chytat jen tak z plezíru; drabbly budou totiž přímo obsahovat personifikaci smrti z některého již existujícího universa. Publikovaného, ať to není tak snadné.

Hardcore drabbleři při tom vynechají co/kohokoliv mrtvého či umírajícího.

[Simbacca]

Rozumné rouhání

Skoro každé dítě z kouzelnické rodiny znalo legendu o třech bratřích, kteří zdánlivě přelstili smrt a dostali od ní ne tak docela bezpečné dárky. Většina malých kouzelníků snila o tom, jak by s takovými artefakty naložila právě ona, menší část byla už v tom věku dost rozumná, aby nic podobného nechtěla, a našlo se dokonce pár těch, co bratry považovali za první ženisty historie.
Téměř nikdo se ale nepozastavil nad tím, jak strašně složitý způsob si Smrt zvolila k pomstě. Proč by měl, že? Smrt přece má svoje způsoby.
Pravdou ovšem je, že byla prostě jenom stará a začínala senilnět.

Fandom: Harry Potter

[Champbacca]

Smrtí služba

Na velitelství panoval nezvyklý ruch, ale příchozí muž v černém kvádru to okázale přehlížel. Vyrovnaně přistoupil k pultu, opřel si o něj kosu a usmál se na obstarožní dispečerku.
„Tak copak tu pro mě máte, Boženko?“ spustil, ovšem veškerá galantnost se minula účinkem.
„Jeden, druhej, třetí, máte na to dvacet minut,“ odsekla ženština a podávala mu tři lístky se jmény. Hlavsa, Horváth, d'Este.
„Taková nálož, copak jsem závodník? Vždyť já měl jít dneska do důchodu!“
„Já si to nevymyslela. Na Balkáně se to začíná mlít, posily nemáme...“
„Dobře. Tyhle tři ještě přivedu, ale pak už ať to dělá někdo mladší.“

Fandom: Cimrman

[Plebej]

Minuta mordu

Byl to vlastně docela slušný bar, na to, že v něm seděla smrt. Smrťák, přesněji řečeno. Na první pohled se sice nedal rozeznat od obyčejného pistolníka, ti se ale většinou nedožívali tolika vrásek. Kniha, kterou četl, nebyla žádným veledílem, a přes rameno by nejspíš chtěl čučet málokdo. Jména. A časy. To bylo všechno.
Když vrzla židle, Smrt vzhlédl - nepohnul ani brvou, když příchozí položil na stůl revolver. Věděl, jak to dopadne.
A kdyby by byl Fabiano udělal to, co ho v první chvíli napadlo, a do té knihy se mu přece jen přes rameno podíval, možná by odešel po svých.

Fandom: Maldita Malaria