Bonus číslo 122 (30. 6. 2015) - Vesuv

[Champbacca]

Existuje hned několik teorií, proč že se hora Vesuv jmenuje tak, jak se jmenuje. V tomhle bonusovém drabblu po ní každopádně bude kráčet Horatio, ať se vám to líbí nebo ne, a hlavně se celý drabble musí odehrávat právě v okolí této sopky. Možná to dost proseká použitelné fandomy, ale jednou dáváme challenge, tak se z toho neokotíme.

Hardcore verze je drsná spíš vůči Horatiovi, který bude po Vesuvu kráčet zrovna v době výbuchu.

[Simbacca]

Prázdniny v Pompejích

Kráčel takhle jednou Horatio po úbočí Vesuvu a hleděl na vycházející sluneční kotouč. Bylo to ráno jako stvořené pro psaní lyrické poezie, filosofování nebo vraždu, což dokazovala mrtvola jistého mudrce v bílé tóze. Ležel obličejem k zemi, v ruce měl pergamen, v zádech zaražený kus sopečného kamene a vypadal, že i přesto stále přemýšlí.
„Kdo ho zabil?“ ptali se poplašení vesničané Horatia, jenž se na tuto konkrétní vycházku k Vesuvu vydal z nedalekého města, kde trávil zaslouženou dovolenou. Nebyl to však Quintus Horatius Flaccus, nýbrž Horatio Caine z kriminálky Miami.
„Ví bůh,“ pronesl moudře, nasadil si sluneční brýle a...
YEAAAAAAAAAH!

Fandom: CSI: Miami

[Champbacca]

Vypravěčova vycházka

Vykračoval si takhle Horatio po úbočí Vesuvu a nic nedbal na probíhající erupci. Co chvíli mu tógu popálil žhavý padající kamínek, tváře měl černé od všudypřítomného popele a o obočí se už díky občasným zásahům plamene v podstatě nedalo mluvit. Všichni ostatní lidé, a zvěř ostatně taky, už z okolí před hněvem hory dávno prchla, ale Horatio ne. Měl totiž kuráž, kvalitní vzdělání a ještě kvalitnější boty, díky nimž okázale ignoroval rozpálenou zem a mohl kráčet za svým cílem, ať už jakýmkoliv.
Navíc oproti tomu chaosu, co zažil s princem Hamletem v prohnilém Dánsku, to pořád bylo jako zenová zahrádka.

Fandom: Hamlet (po dvaceti letech)

[Plebej]

Vesuv a Verona

Vyšel si takhle Horatius na úpatí Vesuvu, třímaje stylus a voskovou tabulku. Kdo nemá velké nadání, říkalo se, musí mít aspoň velkou inspiraci - a tím se nenadaný básník, který se vlastně ani sám za básníka nepovažoval, musel řídit, nic jiného mu nezbývalo. Nicméně netrápil se tím; jakožto syn propuštěného otroka věděl až moc dobře, že mohlo být daleko hůř; to, že se stal slavnou, Maecenatem podporovanou osobností, byl vlastně zázrak.
A tak stoicky usedl na sopku, jež zavinila skon Plinia Staršího, zasnil se nad etikou a pustil do psaní, zatímco někde ve Veroně psal Catullus: "Teplouši Caesare, otče naší vlasti..."

Fandom: historie (PS Catullus byl doma na dovolené, aby pasovala písmena. Muhahaha.)