Je nedělní odpoledne. Jsme všichni doma. Kluk si s tátou skládá lego, které dostal od Ježíška k Vánocům. Kluk si staví koleje a táta mu skládá vlak, aby po těch kolejích mohlo něco jezdit. Klasická lokomotiva, jídelní vůz a kupé vůz. Barevně to připomíná RegioJet. Z počítače hraje příjemná hudba. Naše malá dcera mi spí v náručí. Klidně oddychuje a usmívá se u toho. Sedím na židli a snažím se tento obrázek rodinné pohody vrýt do paměti, abych se k němu mohla vracet. Být spolu, hrát si, umět se zastavit a užít si tento okamžik. To je pravé rodinné štěstí.

Fandom:Realita

Venku byl opravdu nečas. Bouřilo, hřmělo, pršelo, zima jako v morně a vítr byl tak silný, že ohýbal větve stromů až k zemi jako kdyby byly z papíru. Jelikož někdo ze sousedů si doma zatopil něčím opravdu kvalitním, tak bylo venku smradu jako v Cařihradu. Ale Frankovi to bylo vlastně jedno. Po náročném pracovním dni byl utahaný jako kdyby ho přejel náklaďák. Celý den ho šéf honil jako nadmutou kozu od čerta k ďáblu. Měl toho opravdu dost. Jediné, co chtěl bylo si sednou, dát nohy na horu a prostě jen tupě zírat na televizi. Ale v tom zazvonil telefon.

Fandom: Krimi

„Sestři, jsem z rehabilitace a jdu cvičit s paní XY, je u ní všechno v normě? Můžu za ní?“
„Jasně, že můžete, je sice pokálená, ale to přeci nevadí, že?“
„Myslím, že celkem vadí. Vám by se v takovém stavu chtělo cvičit?“
„Nechtělo.“
„Vidíte, můžete s tím něco udělat, prosím? Ať můžu s paní vertikalizovat alespoň do sedu, když bude schopná?“
„Dobře, takže na chodbě máte čisté podložky a hygienické potřeby.“
„Promiňte, ale to není moje práce, já mám s paní cvičit a nikoli ji ošetřovat.“
„Tak to asi dneska nebude paní cvičit, protože já teď nemám na ni čas.“

Fandom: Realita

„Dříve jak v pátek mu nebudeme říkat, že jedeme na víkend k babičce a dědovi, ať nemusíme celou dobu poslouchat, kdy už pojedeme.“
„Ok, souhlasím.“
Někdy je zapotřebí, se na ty děti cíleně domluvit, protože nervy má člověk jenom jedny a ty z daleka nejsou z ocele.
Je pátek ráno a vytahujeme přichystaný kufr zpoza dveří komory, abychom do něj mohli dát další věci na víkend.
„Co to je?“
„To je kufr, Čeňku.“
„Babi?“
„Ano, až táta dneska odpoledne skončí v práci, tak pojedeme.“
„Teď, teď auto brrrm brrrm.“
No takže příště mu to řekneme, až se pojede. Snaha byla.

Fandom: Realita

Princezna Amálka si začala balit svých pár švestek. Jelikož ještě nevěděla, kam se za svým dobrodružstvím vydá, tak vlastně ani netušila, co si sbalit. Kdyby jela na někam do Severního království, musela by si s sebou vzít kožich a ten tahat, jen tak v ruce či na rameni, se jí zrovna moc nechtělo. Přesunula se tedy ve své šatní místnosti na opačnou stranu. Vydá se na cestu do Jižního království. Slyšela, že v tamějším království se chodí lidí koupat do slané vody, zvané moře. Chodí tam jen lehce oblečení, takže si s sebou nemusí brát vlastně nic. Tak bylo rozhodnuto.

Fandom: Pohádka pokračuje

Měla svou práci soudní patoložky opravdu ráda. Bavilo jí odhalovat pravdu a pátrat jen díky svým znalostem a bystrému oku. Ale chápala, že ostatní krásu téhle profese nemusí sdílet. Třeba jako Luke. Její bývalý. On se vůbec nezajímal o to, co přes den v práci dělá. Ano, nemohla příliš o svých případech, zvlášť o těch, u kterých právě probíhalo vyšetřování, mluvit, ale přeci jen trocha zájmu by ho určitě nezabila. Byly dny, kdy si potřebovala utřídit myšlenky a nahlas si vše shrnout, ale ani to jí nedovolil. Tato jeho ignorace sice nebyla hlavním důvodem jejich rozchodu, ale určitě tomu napomohla.

Fandom: Krimi

Pejsek s kočičkou bydleli spolu v domečku na kraji lesa. Jednoho dne pejsek povídá kočičce: “Podívej, jak máme špinavou podlahu. Mám od té naší tuze špinavé podlahy zamazané všechny tlapky. Co s tím budeme dělat?“
„To je jednoduché, milý pejsku. Musíme tu naši tuze špinavou podlahu pořádně umýt,“ odpověděla kočička.
Není třeba pokračovat, jak pohádka pokračuje jistě všichni dobře znáte. Od té doby, co čteme s Čeňkem tuto pohádku máme doma o úklid podlahy vystaráno. Vytřeno máme i třikrát denně. Náš plyšový pejsek s kočičkou všechno zvládnou pod Čeňkovým dozorem. A já mám úklid zdarma. Děkuji za velmi poučnou pohádku.

Fandom: Realita

„Já nejsem zdravotní sestřička, já jsem bratříček. Takže jméno, příjmení, dívčí jméno, rok a místo narození, povolání. Bydliště nynější, minulé a budoucí, adresa zaměstnavatele nynějšího, minulého i adresa toho, kdo vás nezaměstnává…“.
Říká Hurvínek v příběhu, ve kterém pan Spejbl léčí draka. Možná kdyby Hurvínek pracoval ve zdravotnictví nebylo by tolik dětí, které se bojí jít k lékaři.  Hurvínkovy průpovídky vycházejí z pro děti známých situací, takže až příště půjdete, milé rodičové, se svými ratolestmi k lékaři a oni začnou křičet: „Mami, já chci bratříčka!“ tak možná potřebují jenom někoho, kdo je provede pro ně neznámou situací. Obdobně jako Hurvínek.

Fandom: Realita