Recept na lithý koláč, který vyléčí každý ne-duh!

Jak vyléčit lidstvo od každé nemoci?

Dodržujte postup!

Na jeden kilogram jakékoli mouky použijte:
100g lithiové soli
Snítku nebo dvě puchýřnatce
Větší špetku jemně mletého uranu
Hrst plutonia
Půl vědra dihydrogen monoxidu

Umíchejte v homogenní hmotu, exploze je přirozená reakce. Pečte na 2500 °C tři a půl dne.
Podávejte s marmoškou z rulíku, nebo marinovanými muchomůrkami.
Nebo jen házejte po lidech.

Je možné, že tím vyléčíte deprese, Alzheimera, člověk bude jen zářit, nejen obrazně.

Vedlejší efekty: žádné, vše je záměr. Pokud člověk po konzumací spí i několik dnů, nechte ho. Zaslouží si to. Pokud zemře, nechte ho. Zaslouží si to.

Fandom: Receptář velmi príma nápadů

Svědomí a chaos

Byla jsem pobídnuta zpytovat svědomí.
Milý deníčku, nebo svatý otče, přeberte si to po svém a to především proto, že samozvanému svatému by mohl shořet ten milionový dům, kdybych šla zpytovat tam.
Píšu drabbly tak často, že bych o tom mohla psát drabbly.
Může za to ADHD? Spíš jiná písmenka a to ta, která nenapíšu před půlnocí!
Proč? Prokrastinace, řekla bych.
Už hoří kostel? Ne?
Co jsem to chtěla?
Sto slov, Ježiš! Ne Ježíš, ty spi, nic jsem neřekla. Dělej, že spíš.
Chaos! Ten je dobrý, jen ho nemít tolik v hlavě.
Ale chaos a hořící kostel zní skvěle, ne?

Fandom: Jakoby realita, ale ne

A ví o tom celej barák!

"Kurvaaaaaa!" linulo se celým patrem domu, následováno tříštivým zvukem.
Sousedka otevřela dveře a narazila na ženu, která zrovna mířila do bytu, odkud se výkřik ozval.
"Co se u vás děje?" ptala se sousedka s vytřeštěným výrazem.
"Vím přesně tolik, co vy, paní Nedočumilová."
"Kurva do piče aj s kokotinou posranou!" ozvalo se znovu z bytu, načež se otevřely dveře i o patro níž.
Žena vklouzla domů a našla muže uprostřed hromady lega.
"Co tady..." začala se ptát, ale skočil jí do řeči.
"Přesouvám hotovou radnici do vitríny, zakopnu o psa, celé to rozjebu a ještě si píchnu věž do nohy!"

Fandom: Jakoby realita, ale ne

Letní pečínka (Nedělní žolík)

Slibovaná dvanáctihodinová (nebo kolik to vlastně slibovala) kachna. Nebo husa. Těžko říct, velký pták.
Kremrolina ji svým přátelům slibovala už řadu let.
Kolem Vánoc je to jako házet perly sviním. Doslova. Všichni přežraní, jako prasata a nikdo to nedocení.
Na jaře i na podzim jsou dvě překážky. Časté rýmičky bránící v cestování a hlavně černá díra na čas, schovávající se za moudro: To se domluví!
Nedomluví. Takže to zůstalo na léto. Nápad jistě dobrý, ale vlastně vůbec ne.
V parném dnu nakukovala Kremrolina do trouby huhlaje: Vím, jak se cítíš, huso pitomá.
Lesklá omastkem, pomalu tažená, jen kůžička hůř propečená.

Fandom: Jakoby realita, ale ne

Dortový terorista

Dveře do prodejny dramaticky vrzly.
Tajemná postava ve žlutém kabátku stála u pultu a dívala se na dorty.
"Co vám nabídnu?" usmála se obsluha.
"Dort. Narozeninový. Ale pokud nemáte ráda výzvy, půjdu jinam.
"Ale jistě, že mám! Povídejte." smála se obsluha.
"Nuže... Tři patra...." diktovala postava a obsluha začala zapisovat.
"Tři druhy mléka, šlehačkový krém, ovoce bokem do krabičky, lehce poprášit skořicí."
"Chcete trojmléčný dort, že?"
"Ano."
"Tři patra, ovoce stranou, skořice. Ještě něco?"
"Do dvou hodin. Patra na sobě."
"Ale..." ztuhla obsluha.
"Žádné ale, přijala jste výzvu. Spouštím časomíru. Dvě hodiny, paninko. Dvě..."
A postava ve žlutém kabátku zmizela...

Fandom: Jakoby realita, ale ne

Jak jim frnkla s dortem

Kremrolína obcházela třípatrový dort a zkoumala, kde je jeho největší slabina. Jestli už je nakrojen, aby bylo jasno.
"Dobrý den, dort se bude podávat za půl hodiny, mohu vám nabídnout kávu?" zeptal se číšník chystající zbytek dezertů
"Nene Johan, já tady jen tak poletuji a pozoruji." usmála se mlsně.
"Ehm, jmenuji se Jan." oplatil jí zdvořile úsměv.
"Ach, Her Hans, máte něco na košili, tady..." ukazovala mu pod bradu prstem a jakmile Jan sklopil oči a pátral po skvrně na košili, Kremrolína provedla manévr zvaný Masařka.
Strčila ruku do prostředního patra dortu, vyrvala hrst piškotu a krému a pláchla dveřmi.

Fandom: Jakoby realita, ale ne

Lásku ke knihám si kniha musí zasloužit

Okna zavřená, vzduch vydýchaný, prach poletující kolem ničící oči i lidí bez alergie.
Proč?
Protože tahle jedna kniha nesmí opustit budovu knihovny. Zjevně by jí kontakt s čerstvým vzduchem mohl uškodit stejně, jako početným skupinám studentů v knihovně.
Při každém otočením stránky v knize se jako kouzlem objevila knihovnice s výrazem čerstvě povýšeného německého důstojníka.
Ne paninko, opravdu to netrhám!
Jakoby tohle nebylo dostačující, komorní atmosféra, teplo a téměř hrobové ticho působilo jako ukolébavka.
Tenkrát jsem začala zvažovat, že ADHD dost možná nebude výplodem neschopných matek.
Gradující nesoustředění plodila nejen knihovnice funící za krk, ale i autorova absurdní pseudovědecká slátanina.

Fandom: Jakoby realita, ale ne

Blahoslavený buď blahočet a jeho dým páleného jehličí

Hermann von Sauerkraut zaparkoval před zahradnictvím.
Proházel záhony s rostlinami a ve svém černém obleku, slunečních brýlích a malou černou knížkou v ruce působil uprostřed vší té zeleně téměř groteskně.
"Mohu vám pomoci?" zeptala se zahradnice, která ho podezřele pozorovala už nějakou chvíli.
"Tohle. Alespoň metr a půl vysoké." ukázal jí obrázek z knihy.
"Ten máme na konci zahrady, ale v té velikosti bude stát hodně..."
"Metr a půl. Minimálně." utnul zahradnici Sauerkraut.
"Na zahradu?"
"Na parazity."
"Pardon?"
"Bez pardonu. Kouř z jehličí vypudí parazity."
"Jakože roztoče?"
"Ne. Děti. Doufám, že i s manželkou. A tchýní. Jen domu bude škoda..."

Fandom: Historky z podivuhodného života podivuhodného Hermanna von Sauerkrauta