Show Posts
1
Ecliptica Enclave / Re: Epizoda 2.4 - Skrytá krosba
« on: 01. Feb 2011, 17:05 »
Nesnáším návštěvy. Lépe řečeno, nesnáším určitý druh návštěv. Arogantní návštěvy s modrou kůží, rudě žhnoucíma očima a pocitem, že její strategie musí být najisto ta nejlepší. Což o to, musím uznat, že intelektuální přepoklady na to měla – celá její rasa, o které se v Republice nevědělo zrovna dvakrát moc, vymýšlela strategické plány ke snídani, k obědu a k večeři a v podstatě pro každou příležitost. Dalo by se říct, že některé jejich rodiny to braly jako sport.
Což ale neznamená, že budu jen tak beze všeho pozorovat, jak mi tu ta modrá mrcha bortí zavedený systém, který tu už pár let fungoval. Externí lektoři jsou prostě na hovno.
Navíc si s sebou dotáhla i hračku. Vandalora, jak sám modrokožec zdůrazňoval... Seriózně netuším, co tady dělá lovec odměn, až na to aby uspokojoval choutky výše zmiňované externí lektorky (vždycky to znělo, jako kdyby někde na základně dodělával Rancor... Bohužel se zde vyskytovalo příliš mnoho proměnných na to, aby se dalo určit, zda má temná strana na zvukové a jiné projevy nějaký vliv nebo je to spíše záležitost vývinu hlasivek jednotlivců. Jediné štěstí bylo, že děti mají ubikace na jiném podlaží.) a šikanoval výrostky při nácviku nekonvenčního boje (uškrť, bodni a napadni ze zálohy... nebo něco obdobného. Ne nutně v tomto pořadí). Když je šikanoval moc, schovala jsem mu tu jeho epesní tyčku hluboko ve struktuře základny...
I kdyby se dozvěděl, že za to můžu já, zabít mě nemůže. Protože by tím ohrozil chod celé základny. Sithové jsou chátra nepraktická a když některému z nich řeknete: „Jdi do kuchyně a něco si udělej…“, tak to ne vždy končí dobře. Tak potřebují někoho, jako jsem já... aby se někdo postaral o ty podružnosti jako je zásobování, když oni musí pikliti, jak si podmanit galaxii kousek po kousku. Ne, to přeháním. Nedá se říct, že by tady na základně byly vyloženě samé „zkažené mysli“, které ze všeho nejvíc chtějí narušit „mír a pohodu v galaxii“, to jen velitel „projektu“ shromáždil „nepřizpůsobivé osobnosti“, aby si je tady dole pokrucoval k obrazu svému... i když, o nějakém formování se nedá mluvit – přijel vždycky jednou za několik měsíců, zkontroloval co a jak, a pak zase odletěl. Sem tam přibral některého s sebou. Ale v podstatě si tu rostli jako dříví v lese. Až na páreček starších, co byli zase řádní psychotici. Ale pokud jste věděli, na jaký způsob mají rádi nerfí řízky... dali se poměrně snadno zmanipulovat.
Kolem a dokola to byl úctyhodný studijní materiál shromážděný na jednom místě. A taky se mi nechtělo nechávat ty nejmenší obluďátka napospas místním poměrům. Temná strana se u člověka totiž neprojeví z ničeho nic... většinou ho k tomu donutí utrpení, vlastní sobeckost nebo touha po moci, uznání.
Někteří z místních „nepřizpůsobivých“ potřebovali jen vlídné slovo a trochu pochopení a celé té věci s propadáním zlu by se dalo zabránit.
Jenže teď si přijela externí mistryně a veškerá moje práce šla do kelu. A tohle místo tam půjde asi také velmi brzy.
Protože se před pár minutami vrátila se sebevědomým úsměvem a s tím, že se v téhle díře bude konečně dít něco zajímavého. Na otázku však jen tajuplně odpověděla: „Přijdou a my na ně budeme připraveni...“
Což ale neznamená, že budu jen tak beze všeho pozorovat, jak mi tu ta modrá mrcha bortí zavedený systém, který tu už pár let fungoval. Externí lektoři jsou prostě na hovno.
Navíc si s sebou dotáhla i hračku. Vandalora, jak sám modrokožec zdůrazňoval... Seriózně netuším, co tady dělá lovec odměn, až na to aby uspokojoval choutky výše zmiňované externí lektorky (vždycky to znělo, jako kdyby někde na základně dodělával Rancor... Bohužel se zde vyskytovalo příliš mnoho proměnných na to, aby se dalo určit, zda má temná strana na zvukové a jiné projevy nějaký vliv nebo je to spíše záležitost vývinu hlasivek jednotlivců. Jediné štěstí bylo, že děti mají ubikace na jiném podlaží.) a šikanoval výrostky při nácviku nekonvenčního boje (uškrť, bodni a napadni ze zálohy... nebo něco obdobného. Ne nutně v tomto pořadí). Když je šikanoval moc, schovala jsem mu tu jeho epesní tyčku hluboko ve struktuře základny...
I kdyby se dozvěděl, že za to můžu já, zabít mě nemůže. Protože by tím ohrozil chod celé základny. Sithové jsou chátra nepraktická a když některému z nich řeknete: „Jdi do kuchyně a něco si udělej…“, tak to ne vždy končí dobře. Tak potřebují někoho, jako jsem já... aby se někdo postaral o ty podružnosti jako je zásobování, když oni musí pikliti, jak si podmanit galaxii kousek po kousku. Ne, to přeháním. Nedá se říct, že by tady na základně byly vyloženě samé „zkažené mysli“, které ze všeho nejvíc chtějí narušit „mír a pohodu v galaxii“, to jen velitel „projektu“ shromáždil „nepřizpůsobivé osobnosti“, aby si je tady dole pokrucoval k obrazu svému... i když, o nějakém formování se nedá mluvit – přijel vždycky jednou za několik měsíců, zkontroloval co a jak, a pak zase odletěl. Sem tam přibral některého s sebou. Ale v podstatě si tu rostli jako dříví v lese. Až na páreček starších, co byli zase řádní psychotici. Ale pokud jste věděli, na jaký způsob mají rádi nerfí řízky... dali se poměrně snadno zmanipulovat.
Kolem a dokola to byl úctyhodný studijní materiál shromážděný na jednom místě. A taky se mi nechtělo nechávat ty nejmenší obluďátka napospas místním poměrům. Temná strana se u člověka totiž neprojeví z ničeho nic... většinou ho k tomu donutí utrpení, vlastní sobeckost nebo touha po moci, uznání.
Někteří z místních „nepřizpůsobivých“ potřebovali jen vlídné slovo a trochu pochopení a celé té věci s propadáním zlu by se dalo zabránit.
Jenže teď si přijela externí mistryně a veškerá moje práce šla do kelu. A tohle místo tam půjde asi také velmi brzy.
Protože se před pár minutami vrátila se sebevědomým úsměvem a s tím, že se v téhle díře bude konečně dít něco zajímavého. Na otázku však jen tajuplně odpověděla: „Přijdou a my na ně budeme připraveni...“
