Žádné novoty

Skyrim byl pro Bretona zemí zaslíbenou. Na studenta magie si hrdlo celkem slušně proplachoval, takže to věru upřímně oceňoval. Chlast se tu válel na každém rohu, v každých nordských ruinách, které v rámci studia zkoumal. Populární medovina mu zase tak nevoněla, ale když nebylo zbytí, nebylo zbytí. Byla to jediná věc, které měli doma seveřani víc než zbraní a kusů mrtvých zvířat. Už si ale zvykl. Zato když do země dorazil poprvé, konkrétně tedy do hostince, nestačil se divit.
„Pivo?“ zopakoval vesnický hostinský. Štamgasti se otáčeli, breton se červenal. „Trochu změna, ne?“ navrhl. Pivo nedostal a medovinu zvracel ještě pozítří.

Fandom: Skyrim

Veselý taneček

Medovina byla napříč Skyrimem uctívána jako kouzelný nápoj, a když tak khajiit ze stínu na ulici pozoroval opilé svatebčany, musel souhlasit. Jindy ostražití Nordové – obyčejně nebezpeční i s dřevěnou miskou – se motali jako smyslů zbavení a vyřvávali na celou Samotu.
„Hej, ta děva z Riftenááá, ta ty nohy mááá! Jiná by mě nechtělááá, ale ona dááá!“ neslo se ulicemi, což také přispělo k zabijákově rozhodnutí, že co musí, vyřídí rychle a zmizí. Opilci začali před dveřmi hostince tancovat na jiný oplzlý popěvek, a byli tak namol, že si nevšimli, jak jeden z nich z tance klidně přechází ke smrtelným křečím.

Fandom: Skyrim

Útrapy studentovy

Slovní spojení „chudý student“, výstižně odrážející moderní skutečnost, už právem zlidovělo. Naneštěstí to ale není jediný nešvar, se kterým se generace mladých musí při nasávání vědomostí ve vzdělávacích ústavech vyrovnat. Stresu také mají dost, chudáci. Ale kdo neměl? V jedné znojemské střední škole se však objevilo něco speciálního – zmrzlý student. Nefunkční topení jsou již celkem běžnou praxí, ale díra ve zdi, kterou lze kontrolovat dění na školním dvoře, to je úkaz zcela ojedinělý, stejně tak jako zevnitř namrzlá okna. I další české školy by podobné vychytávky mohly zvážit, zdá se totiž, že to žáky zoceluje. Přestali dokonce usínat v hodinách.

Fandom: Morče středoškolák

Slabé srdce

Daniel z toho byl málem zralý na máry, když poprvé viděl svého bubáka. Byl určitě děsivější než nějací kostlivci, pavouci a mozkomorové). Netušil, že tento děsuplný zážitek může ještě něco překonat.
Omyl.
První hodiny lektvarů v pátém ročníku se sice bál, hrůzu situace ale plně podcenil. Bylo mu tak nějak na omdlení už co začal Gall mluvit a lidská ledvina ve fresh kvalitě tomu nepomohla. Když se mu pod rukama roztekl kotlík, nebylo se čemu divit. „Promiň, Vincku,“ řekl jen a šlehlo to s tím.
Paní Pomfreyové radši řekli, že to byla havárie, jinak by Sherwood ještě vyfasoval srdeční stimulátor.

Fandom: Felix Felicis!

Zmařené naděje

Že něčí krevní skupina není metal, to je Morčátko schopné akceptovat. Jak někdo může poslouchat moderní „taneční“ olelelé, na to už neempatickému hlodavci mozek nestačí. Když před rokem přišlo do nového kolektivu, doufalo, že najde hudebně spřízněnou duši. To se přepočítalo.
„To zní jak umírající sloni,“ zhodnotil kdosi odborně Morčátkovo oblíbený song. Metalcore zkrátka nezabodoval. Naopak ostatní hlodavci ve třídě se vytasili s vlastní muzikou. Nějaký odporný rejsek pak s tou definitivně nejstrašnější. Sotva začala hrát, mořské prasátko málem dostalo infarkt.
Pop. Možná by to chůdě ještě rozdýchalo, kdyby všichni kolem nezačali svorně trsat. Tenhle kolektiv byl prostě k pláči.

Fandom: realita

Sázka

„Pane profesorééé,“ zaskučel Raghu. Svijel se na židli u kotlíku jako užovka a ve výrazu nejhlubší bolesti se držel za břicho. Někdo vzadu ve třídě se zahihňal, rázem však ztichl – sázku nemohl přece nikdo kazit. A ten galeon za to divadlo stál.
„Copak, pane Dewanji?“ Ne, že by zrovna Redmond sršel vtipem, ale to on tu nakonec měl být oblbnut.
„Strašlivě mě bolí břicho, pane. Asi budu muset na ošetřovnu.“
„Skutečně? A co je to asi za problém?“
„Bych řekl slepák, pane.“
Reggie byl náhle jako rybička, když profesor se slovy: „Na to tu ale něco máme…“ zamířil ke skříni.

Fandom: Felix Felicis!

Příliš upřímné

Vztah Romea a Grušky byl velice zvláštní a oba dva si toho byli vědomi. Když na to ale náhodou přišla u zmijozelského stolu řeč, Howells mlčel. Byl z toho krapet nervózní.
„Nikdo mě tady nemá rád, víš to? Jasně, že to víš. Ale víš, že je mi to jedno?“ prohlásila Gruška tónem, že jí to určitě jedno není.
„Jsi pro ně jako… koprovka,“ pokrčil Romeo opatrně rameny. Probodla ho pohledem.
„Cože?“
„Koprovka. Lidé ji mají nebo nemají rádi.“
„To každou věc, Romeo.“
„Koprovku lidi nenávidí. Nebo… je jim ukradená,“ zamyslel se Romeo hlouběji. Pohled, který mu věnovala, mluvil za vše.

Fandom: Felix Felicis!