Zachráněn pomluvami

Daniel byl vždycky rád, když někdo poslouchal jeho hru. Neznámé si nejdříve ani nevšiml. „To bylo moc pěkné,“ zamrkala na něj dívka a přistoupila blíž. Se sladkým výrazem se opřela o klavír až nepříjemně blízko. Než se Daniel stačil začervenat, rozlétly se dveře.
Ramenatý famfrpálista si prohlédl celou scenérii a začal kalkulovat. Výsledek byl jednoduchý.
„Seš mrtvej muž, Sherwoode. Vypadni od mý holky!“ Než Danny stačil cokoli namítnout, holka se od něj zase odtáhla. „Simtě, dyť je teplej,“ odsekla a vyrazila pryč. „Ale furt milejší než ty,“ dodala ve dveřích.
Danny neměl pomluvy rád. Ale byl rád, že ho nezmlátili.

Fandom: Felix Felicis!

Přilepšit si

Ve Skyrimu si člověk mohl snadno existenčně přilepšit – přidat se k rozličným cechům a najít tam slávu či přístřeší. Nebo mohl plnit úkoly výměnou za nějaké to zlato. Mnohým ale tohle nestačilo, a chtěli si „přilepšit“ i jinak. Moc holt byla lákavá vždycky.
Navzdory tomu, že to bylo proti obecným pravidlům, laškovalo s daedrami množství lidí. Vyplatilo se to – přístup, moc, nevídané zbraně. Pocit výjimečnosti. Někdo by namítal, že být hračkou daeder musí být strašné. To ale platí jen v případě, že z vás je frisbee – jedna daedra to totiž se sochou a komunikací nedomyslela.
Pády z nebe bývají dlouhé.

Fandom: Skyrim

Špatná volba

Verše písně „Když vidím tě s jiným, žalem chřadnu“ už dávno odnesly jarní lijavce, Daniel se však pořád cítil stejně mizerně. Byl teď už dospělý, sedmnáctiletý mladý muž, měl za sebou úspěšně NKÚ, aniž by musel zkoušky opakovat, ale přesto nebyl šťastný.
Jeho srdce chřadlo žalem dál.
Pokoušel se znovu navázat bližší kontakt (v takovém významu, v jakém to mohlo u Daniela platit) se Spencer, ale to nevyšlo. Carreen jeho (skryté) sympatie taky patrně nesdílela. Winifred měla příliš mnoho nápadníků…
Příště si musí svou platonickou lásku vybrat lépe. Třeba i takovou, která o něj bude mít zájem. Příště to vyjde.

Fandom: Danielovy deprese z děvčat

Nejasný osud

Někteří sice i v součanosti zastávali názor, že hudebník je prostě komediant a žádné pořádné řemeslo to není, ale Daniel si takových názorů nikdy nevšímal. Nicméně, když tak seděl ve vlastním zakouřeném stanu a věštil za hotové, jako komediant si připadal. Dokud ale byl v jasnovideckém tranzu, osobní pověst ho netrápila:
„Nevypadá to vůbec dobře,“ posteskl si a zaujatě přejížděl prsty nad čajovými lístky. Seděl před ním zvláštní kouzelnický pár – on byl svalovec a ona metamorfomág. „Vidím tu snad dokonce…“
„Smrt“ už říct nestačil. Na lístku přistála moucha a na mouše svalovcova dlaň. Věštba se v tu chvíli neskutečně vyjasnila.

Fandom: Felix Felicis!

K ničemu (nedělní žolík)

Romeo nakráčel do Síně s nicneříkajícím výrazem ve tváři a trochu povýšeně si všechny přítomné změřil pohledem. Jako velký frajer si poupravil kravatu, prsty zkontroloval pomádu na ofině a až potom zamířil ke stolu. Zmijozelští nebyli zrovna z těch, co by si brali servítky.
„Kam jdeš, modelko?“ ozval se někdo. Podezření měl Howells na druhého kolejního odrážeče. Nevšímal si toho, naložil si jídlo a k překvapení všech sáhl i po příboru. Jedl mlčky. Za chvíli ale začal být nervózní.
„Kde je Gruška?“
Když kdosi vysmátě pípl, že „Tady není,“ vidlička cinkla a Romeo nasraně vstal od stolu. Šel se převléct.

Fandom: Felix Felicis!

Násilím nic nevyřešíš

Vélin Al Sorna byl navzdory svému mládí pravděpodobně nejslavnějším válečníkem Sjednoceného království. Byl bratrem Šestého řádu a bez zaškobrtnutí potíral kacíře a popírače Víry po celé zemi. Chyba byla, když se zapletl do politiky. Vedlo to k vraždě, válce, moru, vyhnanství, uvěznění a zradě. Nepěkná plejáda událostí, která ho zavála, kam ho zavála.
Když přišel okamžik slavného souboje, který měl život uvězněného Al Sorny ukončit, lord Vernier nedočkavě nadskakoval na místě. Sám tomu seveřanovi něco dlužil, a tak nebyl úplně proti, když mu měl na poslední cestě dělat doprovod.
Navzdory slávě Vélinova protivníka byl souboj krátký. A politika jela nanovo.

Fandom: Stín krkavce

Kauza vraždomilky

Argoniáni dýchali pod vodou, každopádně o tom, jak to funguje v řekách Skyrimu, nevěděli nic. Když se poprvé objevili, byl z toho v hlubinách pěkný poprask.
„Co to je?“ rozčilovaly se vraždomilky. Milovaly sice vraždy (origin na jindy), ale tihle ještěři vymysleli, že je budou lovit a jíst. A ostatní to od nich okoukali – nepřípustné! Ne, že by vraždomilek někdo extra litoval, ale komunita má držet pohromadě. „Mrknem se na to,“ pravili sumci. Bylo jich tu hejno z jihu, a Argoniáni je nečekali. Místo toho, aby sumce ulovili, je jen oholili. Proto sumec nemá kníry – a vraždomilky se jedí dál.

Fandom: Skyrim