O válce občanské

Vládnout ve Skyrimu, to byl oříšek. Nordové byli od přírody agresivní, nespokojení, uznávali tradice a zároveň by rádi něco vylepšovali. Zemanové ještě byli celkem z obliga, protože měli u prostých obyvatel severní provincie respekt. Jarlové už na tom byli podstatě hůř, a samotný velekrál, inu…
To, že skončil pod drnem, trochu výmluvně naznačuje, jak na tom byl on. Jarl Ulrik se rozhodl získat popularitu i korunu zároveň – věděl, že Nordové mají rádi tradice, tak přitlačil.
„Talose do zákona!“
„Smrt císaři! Smrt císařským!“
„Braňte svou domovinu!“
Taky skončil pod drnem.
Zdá se, že jen Elisif na tom vydělala. Chytrá to žena.

Fandom: Skyrim

Velký den

Grace byla doslova ve svém živlu. Někdo by namítl, že to je síra a oheň z devátého kruhu pekelného, ale byl by na omylu. Byly to svatební přípravy. Ženich se jen s mírně skrývanou neochotou zúčastnil určitých nutností, ale jinak se držel v pozadí. Grace ale Reggieho nepotřebovala – hostinu zařídila, místo, focení, hosty, dárky, líbánky, všechno to měla v malíku. Bylo to velkolepé, jak jinak taky? Pozvala všechny známé (nejen kamarády, chtěla přece hodně hostů) a měla všechno vymyšlené do nejmenšího detailu. Síň praskala ve švech, přesto tu nakonec zůstalo jedno místo prázdné. Ne ovšem na židli. Přímo vedle Grace.

Fandom: Felix Felicis! (AU, pls)

Nuda (nedělní žolík)

„Děti moje, tak tady se stala velká věc…“ začal otec vyprávět fanaticky. Děti nejevily o jeho příběh prakticky žádný zájem – jen další nudná ulice v New Yorku. Nic extra, hromada aut, skla a betonu. Nechápaly, co připadá hlavě rodiny tak fascinující.
„Neprotáčejte oči v sloup! Nemáte ponětí, jaké to tehdy bylo – seděli jsme s maminkou támhle naproti, v té kavárně,“ názorně ukázal prstem, „když se nebe otevřelo a vlétli sem mimozemšťani!“
Děti už slyšely o Incidentu tisíckrát. Jednou jim vyprávěl o seznámení s matkou v kavárně, pak o hrdinství, o obrovské trhlině vprostřed města… Byl tu jen beton. Nic víc.

Fandom: MCU

Před odjezdem

Žaludek se v morčeti kroutil, dělal hotové kotrmelce a prosil. Byl naprosto neodbytný.
„Mamí, já mám hlad!“
„A sbaleno máš?“
„Jo. Máme v ledničce něco?“
„A vytřelas, jak jsem ti včera říkala?“
„Hmm. A ve špajzu nic není?“
„A tu omluvenku máš?“
„Jooo!“
Morče to vzdalo. Vypadalo to, že doma najíst nedostane. Vyhlídka pár hodin strávených v autobuse ve společnosti divokého žaludku ale nebyla zrovna báječná. Sotva přijede na intr, bylo jisté, že uvalí celé kapesné v Kauflandu…
„Kam jdeš, máš snad hlad, ne?“
Maminka Morčátku nikdy neřekla nic tak hezkého. A ta velká štangla uheráku, kterou vytáhla z lednice…

Fandom: realita

Hrozné místo

Gweeny se nikdy nebála jet na survival. Ony slabší chvilky, kdy se jí hrůzou roztřásla kolena a tekl jí ledový pot po zádech, většiny přicházely až v samotném průběhu adrenalinového víkendu. Za ten rok vždycky nějakým způsobem úspěšně zapomněla, jak moc v gatích při tomhle kurzu může mít.
Nicméně, výlet do Osvětimi zněl už dopředu jako slušná porce koncentrované hrůzy. Přece by ale nevyměkla! Říkala si, že to nemůže být tak hrozné, jak to zní. Když ale utíkala před bubáky a procházela se po zlověstném komplexu, došlo jí, jak byla vedle.
Strašné, všechno kolem! Nacisti stylizovali i křižovatky strašidelně. Hrůza!

Fandom: Felix Felicis!

Asi špatná technika

O Danielových útrapách na letním fotbalovém táboře toho již bylo napsáno hodně, ale témata jemně naznačují, že patrně ještě ne dost. Ubohý houslista tam zažil šikanu, sáhl si na dno fyzických i psychických sil a dokonce málem zamřel na modřiny. To, že byly rány kopačákem moc tvrdé, hřiště moc velké a jeho plíce moc slabé, ale nebyl ten den jen jeho problém.
Ostatní byli na přespolním běhu, který mu trenér bez pardonu zakázal. Čím jiným mohl zahnat nudu, když tu byly jen míče? A tak stál na hřišti, čutal si na místě a přemýšlel.
„Sherwoode, nesimuluj! Vim, že nemáš epilepsii!“

Fandom: Felix Felicis!

Další problémy

Bylo obecně známo, že Nordové jsou lehce xxx -fobní (dosaďte pojem dle potřeby). Samotná rebelie proti Thalmoru a císařství mluvila za vše. Za „vznešenou obranu země, tradic a boha Talose“ schovávali seveřané fakt, že nesnáší elfy, bretony, khajiity, argoniány a všechny cizí kultury. Obecně to, co bylo jiné, bylo divné.
Bouřné hávy si zvykli na plenění táborů císařských napříč skyrimskou krajinou. Když se jednou objevila delegace mávající duhovou vlajkou, nejdřív to brali jako špatný vtip a potom jako zvláštní pokus o diplomacii. Byla to však trochu jiná „subkultůra“.
Naštěstí se nesnášenlivost duhových podivínů dala zahrnout do jejich hlavního vzbouřeneckého programu.

Fandom: Skyrim

Terénní řešení

Z mnoha morčecích drabblů již takřka pověstný učenec z Cyrodiilu si myslel, že je na přírodní podmínky Skyrimu na severu plně připraven. Čekal akorát větší zimu a větší závěje než ve své vlasti, byl však notně překvapen, sotva projel Riftenem a zamířil dál do srdce nordské provincie.
„Zatraceně,“ brblal, když se brodil zavátou nepoužívanou silnicí. „Daedry mají tuhle zemi na svědomí!“ Putoval už napříč celým Tamrielem, a po svých – jenže dostat se zu Fuß až do Samoty, dřív by zemřel. Samý kopec, u všech bohů!
Nakonec, stejně jako každý Nord, podlehl kouzlu místních koní. Terén zvládli až do devadesáti stupňů!

Fandom: Skyrim