Mezi svými

Když se Kocour poprvé ukázal na Dvoře divů, stačilo jednou se rozhlédnout a okamžitě věděl, že je mezi svými. Že tady nebude vyvrhelem, mutantem s kočičíma očima, ale podvraťákem mezi podvraťáky.
Samé podlé oči a hříšná srdce, lišácky vychytralé výrazy a nenechavé prsty. Podrazáci, vrahové, zloději. Ale jakkoliv hrozivě to znělo, tohle nebyli žádní hrdlořezové beze cti. Ať už konali cokoliv, měli k tomu dobrý důvod a jejich svědomí zůstávalo víceméně čisté.
A zaklínače ve svých řadách přivítali; kvůli jeho obratnosti, kvůli jeho zlepšeným smyslům a odolnosti vůči jedům a zejména proto, že už byl dávno zvyklý žít ve stínech.

Fandom: Zaklínač rpg

Ohnivá katastrofa

„Drak! Letí sem drak!“ volala hysterická vesničanka z Vorařova, prchajíce z polí.
Zavládla panika, nebe proťal řev a sloupec plamene. Opodál vzplála první stodola.
Stráže se snažily paniku uklidnit, marně. Jediný, kdo neutíkal a nekřičel, byl khajiit, který nezaujatě vydloubával drápem ze zubů peří z ukradené slepice.
Z letargie ho nevytrhl ani plamen, který sežehl kompletně všechno. Vesnice lehla popelem.
Když bylo po všem, byl slyšet jen nářek přeživších, kteří v popelu hledali své ztracené blízké.
Jedna hromádka popela se ale zvedla, oprášila ze sebe bordel, vztekle zaprskala: „Kde je ta dračí kurva?“ A šla si to s drakem vyřídit.

Fandom: Skyrim

Bardská inspirace

„Přátelé, my to dokážeme…,“ hlásal Percival odhodlaným hlasem, který se ani na zlomek vteřiny nezachvěl. Stál přitom na stole a shlížel na svou družinu s nebezpečnou jiskrou v oku. „Zničíme Rudocejchy, dostihneme Černého pavouka a vrátíme do světa spravedlnost…“
Možná mlel nesmysly, ale byl bard a jeho plamenná řeč zapůsobila tak, jak měla. V srdci gnóma, orkské válečnice a vlčice zahořely plameny odhodlání, což vyvolalo mnohonásobné souhlasné bručení a přikyvování.
Tak se na to napili a druhý den vyrazili za dobrodružstvím.
Stačilo ale pár střetů s bandity, Rudocejchy, monstry a bůhví čím ještě a Percy svoje odhodlání celkem rychle přehodnotil.

Fandom: Lamy & DnD

Prokletí komentátora

Ačkoliv bylo ráno před finálovým zápasem mistrovství světa ve famfrpálu, u Morganů doma bylo to ráno překvapivě klidné. Asi proto, že mluvila jen Valentina.
„Předpokládám, že tam budeš mít zařízený oběd, takže se nemusím dělat s hloupými sendviči…“
Žádná odpověď.
„Košili máš hozenou přes židli, nezapomeň kravatu.“
Zase nic. To už bylo krapet podezřelé, takže se otočila ke svému manželovi, který se nimral ve snídani. „Co je ti, jsi nějak potichu… Šetříš hlasivky?“
Jesse se zašklebil. „Na to už je trochu pozdě,“ sdělil chraplavým šepotem, prokletím každého komentátora. Naštěstí stačila zastávka u lékouzelníků a Jesse se mohl vrhnout do práce.

Fandom: Felix Felicis!

Nezvaný návštěvník

Zvedal se vítr a ve vzduchu byla cítit voda; nebylo pochyb o tom, že se co nevidět přižene pořádná bouře. Lidé to tak možná nevnímali, ale khajiit důvěřoval svému instinktu a zamířil proto hledat vhodný úkryt.
Uprostřed divočiny to nebylo jednoduché, ale nakonec našel úzký vchod do jeskyně, kam zapadl právě ve chvíli, kdy se k zemi začaly snášet první kapky deště a oblohu začaly křižovat blesky. Nebe se mu chystalo spadnout na hlavu.
Hněvu nebes utekl, ale nemohl tušit, že skočil z bláta do louže – jeskyni totiž obývala skupinka upírů.
Aspoň se Mourek nenudil a trochu si pak zalootoval.

Fandom: Skyrim

Shoda jmen

Když se Mourek oděný v černé zbroji a s kápí staženou hluboko do čela objevil na prahu šlechticova domu, nejen služebnictvo mělo stažené půlky. Konec konců, černou zbroj ve Skyrimu mnoho vojáků nenosilo.
„Jsem tu pro vévodu,“ oznámil khajiit chraplavě a z přítmí kápě zablýskly jeho oči.
Majordomovi se rozklepala brada. „Prosím, nezabíjejte ho, je to hodný člověk…“
Mourek zprvu nechápal a docela ho to vykolejilo. Nastalo trapné ticho, kdy oba uvažovali, co se stane v následujících minutách. Nakonec Mourek posměšně zaprskal. „Já myslel toho koně,“ oznámil.
Úkol zněl jasně: vyzvedni u smetánky ušlechtilého hřebce jménem Vévoda. Tak to udělal.

Fandom: Skyrim (AU)

U Myšilova

Už jste to slyšeli? Brzy otevíráme!
Přijďte se podívat do našeho čarovného malého lihovárku, důmyslně skrytého v malé kouzelnické vesničce zvané Prasinky! Pro první návštěvníky máme ochutnávky zdarma – je libo zakusit něco ovocného? Nebo něco ostřejšího, například z pálivých papriček? Z masožravých květin? U nás je všechno možné!
Díky lihovárku U Myšilova zažijete nevídané kouzelné chvíle, na které budete dlouho vzpomínat, pokud si je ovšem budete pamatovat. Po našich léčebných lektvarech neuvidíte bílé myši, ale zlaté draky!
Pro prvních padesát návštěvníků je navíc vstupné i poplatek za degustaci zcela dobrovolné!
Neváhejte a přijďte ochutnat, než nás zavřou za kažení mládeže!

Fandom: Felix Felicis! (AU?)

Šest a dost?

Když poprvé čekal na chodbě porodnice, byl neskutečně nervózní. Podruhé už to nebylo tak strašné, potřetí už přišel jako velký mazák a čtvrtý a pátý porod pomalu nebral jako zvláštní událost. Konec konců, porodním bábám už tykal.
„Takže tohle je vaše kolikáté?“ ptala se sestřička, když tatínkovi předávala novorozený uzlíček.
Ery chvilku počítal, než odpověděl: „Šesté.“
Sestřička tu očividně byla nová, protože překvapeně zamrkala. „To bych do vás neřekla. Šest, to už by celkem i stačilo, ne?“ zažertovala nervózně.
Erasmus přimhouřil oči, v duchu kalkuloval a pak k jejímu úděsu zakroutil hlavou. „Kdepak, na famfrpálový tým jich potřebuju aspoň sedm.“

Fandom: Felix Felicis!