Perlík, dláto, palice

S vírou to ve Skyrimu bylo stejně ošidné jako jinde. Hlavní náboženství se v dějinách obratně přizpůsobovalo politice, existovala spousta kultů známých i neznámých. Bylo ale jen málo těch, jejichž víra by byla opravdu čistá. Navíc, kulty vyznávající daedry se nedaly úplně počítat, protože jejich modla opravdu existovala, že, ehm.
Věrní původních osmi až devíti bohů daedry nesnášeli.
„Na něj, bratři! Zničte temnou modlu zvrácených mocností!“ křičel holohlavec v bílém rouchu. Na krku se mu výmluvně houpal Stendarrův symbol. „Daedry je třeba vyhladit!“
Ničení sochy Mehrunese Dagona šlo poměrně dobře, posilovalo jejich víru. Tedy do chvíle, než se Dagon objevil…

Fandom: Skyrim

Špionáž

O tom, že Skyrim byla země divoká, zajímavá a všelijaká, bylo napsáno hodně, a o jejích divných obyvatelích ještě více – i tak to ale stále není dost. Cech Družiníků totiž skrýval mnoho příběhů, které stojí za pozornost. Možná i za stud zúčastněných.
Mladé bojovnice, čerstvě přijaty do Kruhu a mezi vlkodlaky, byly pověřeny špehováním Stříbrné ruky. K získání informací mohly použít některé ze svých smrtících schopností, ale nakonec na radu zkušenějších kolegyň využily tu nejnebezpečnější.
Okouzleni ženskou krásou a dary si mladí lovci ani nevšimli, že jejich milenky skrývají jedno zubaté čtyřnohé tajemství. Nakonec byla Stříbrná ruka infiltrována opravdu důsledně.

Fandom: Skyrim

Nová technika

Daniel už dávno věděl, že co se okultních věd týče, může se spoléhat jen na jeden zaručený postup zvládnutí nové techniky. Nejdřív bylo dobře si dané téma pořádně načíst v knihovně a až poté vyzvídat u jiných zdrojů.
„Ach, drahoušku, to je poměrně jednoduché,“ pravila na Dannyho všetečné dotazy profesorka McGrathová. Následovala dvouhodinová přednáška v oparu z vonných tyčinek, která rozhodně nebyla jednoduchá. Sherwood ani po jejím absolvování nechápal, jestli z kůstek věštit před zavíráním očí a odříkáním potřebného zaklínadla, a zda je černá svíce opravdu potřeba…
Jak tušil, návštěva u Winnfielda byla plodnější. A zabrala zlomek času, než pochopil.

Fandom: Felix Felicis!

Pravý Nord

Jarl Ulfric byl skutečně charismatický muž a aristokrat. Jeho charisma zvládlo lidi tak oblbnout, že ho z aristokrata dosadili rovnou na monarchu. Srdce kterého Norda by neodpovědělo volání krve, rodu, samostatnosti severské provincie? Co hůř, kdo by zradil tradici předků, kdo by zradil vlastní zem a své bohy? V den, kdy bylo uctívání Talose postaveno mimo zákon, si císařství samo upletlo oprátku.
Ani Ulfricovo charisma by nesvolalo tolik lidí dohromady. Ale volání krve a vlastenectví, na to Nordové slyšeli. S pýchou v srdci. Bojovat! Zemřít! Zachránit! To Ulfric podporoval.
Jen když přišlo na to umírání, nebyl úplně ten pravý Nord…

Fandom: Skyrim

Úpadku navzdory

Družiníci měli svá nejslavnější léta a masivní vlnu popularity už dávno za sebou. Na původních pět set nepamatovali už ani jejich potomci, krev Tibera Septima už dávno neseděla ani na císařském trůnu a i po té době byl Wuuthrad stále roztříštěn a jeho znovuzkutí v nedohlednu. Vznešení bojovníci se pošpinili paktem s daedrami a přijímali práce podřadného rázu, jako uklidňování hospodských buřičů. Sami si přitom nadělali nepřátel víc než dost. Jen jejich pýcha vizi úžasného držela pohromadě.
Shánět nové členy byl ale docela oříšek.
Aela Lovkyně věděla, co dělá. Toto slavné bříško a dvě jeho kamarádky zlákaly už dost bojovníků…

Fandom: Skyrim

Všechno dobré

Romeo měl odjakživa rád jídlo. Mimo jiné to taky byla jedna z nejlepších věcí v Bradavicích, třikrát denně stoly plné dobrot všech druhů. A krom toho taky stačilo jen zaskočit do kuchyně a bašta byla hned k dispozici. Jeho tláskání nebylo problémem do chvíle, kdy hrával famfrpál.
Po škole se to ale zhoršilo. Otec mu dohodil práci na Ministerstvu, dobře placenou. Vázalo se k ní ale nekonečné vysedávání v kanceláři, a obědy a dezerty s kolegy udělaly svoje. Romeo si prostě nemohl sladké a hromady jídla odepřít.
Když byli z Romea Howellsové dva, už se těžko přestávalo. Říct donutu ne?

Fandom: Felix Felicis!

Pro dobro kolektivu

Ve Skyrimu byla spousta cechů, pochybných i vážených. Temné bratrstvo tu nejenže nebylo dvakrát mocné, ale ani populární, a sotva byl nějaký jejich člen objeven, končil s ocelí v žaludku. Toho si patrně byla vědoma i skupina vrahů sklánějících se nad mrtvolou.
„Co s tim uděláme?“ houkl někdo. Dali hlavy dohromady, a nic z toho.
„Tohle je kolektivní vina, vážení.“
„Musíme to uklidit!“
„Blbost, někdo nás každou chvíli uvidí. Zdrháme.“
„Někdo nás uvidí.“
„Já vím!“ ozvalo se triumfálně. Plán byl na světě.
Khajiit se nechal pokojně zatknout. Ale plánoval pomstu. Takhle to na něj hodit, pomatlat ho krví a ucéct…

Fandom: Skyrim

Pekelná disharmonie

Daniel měl na hradě několik oblíbených míst. Jejích výběr byl možná trochu odlišný, než jak tomu bylo u jeho spolužáků, protože tam nepočítal opuštěné učebny, dívčí ložnice ani klidná zákoutí u jezera. On měl rád společenskou místnost, klubovnu a skleníky, a miloval zkušebnu školního sboru. Zamířil tam při jednou při volném odpoledni, tak nějak automaticky. V podpaží si nesl arch not a už sám sebe viděl, jak rozehraje nějaký Chopinův koncert.
Nevnímal až do chvíle, když otevřel dveře zkušebny. Vstříc mu vylétl neharmonický řev bicích a ještě  méně harmonický zpěv. „Božíčku!“ zděsil se Danny.
„Toho sem netahej, tohle je metal!“

Fandom: Felix Felicis!