Zhasínající hvězda

Keilan ten úpadek zpočátku moc nevnímal, ale postupem času si začal všímat toho, že z něj studenti mají stále menší a menší respekt, a to od chvíle, kdy do školy nastoupila jeho kouzelná dcerka. Pověst krutého ředitele Zmijozelu postupně upadala.
Zapíjel to po večerech skotskou, protože ho to maličko trápilo, ale nakonec to úplně hodil za hlavu. Ostatně, Verunka za to stála a donutila ho ukázat trochu lidštější tvář.
Další level byl, když si pořídil kočku a neplánovaně také image zmateného otce, co je jednou nohou v blázinci, ale konec konců, níže už klesnout nemohl, takže to nakonec nějak překousl.

Fandom: Felix Felicis!

Práce v dream teamu (nedělní žolík)

Jakmile se Karamelka dozvěděla o plánovaném otevření nové prodejny, zasáhla ji vlna válečných flashbacků z červnového šílenství kolem otevírání první pobočky v Plzni. To, jak makala osmnáct hodin denně, to vyčerpání a zoufalství…
No a samozřejmě, že byla jako starý mazák povolána k pomoci se stavěním prodejny nové. Naštěstí tam ale jako vedoucí byl brán jiný člověk, takže se tolik věcí nesypalo na její hlavu.
Ale stejně, jak se den otevření blížil, pracovní nároky byly vyšší a vyšší a směny se prodlužovaly. Díky bohu měl ale tým slušný náskok oproti prvním zkušenostem s otevíráním a nakonec se (snad) vše zvládlo.

Fandom: realita

Doučování

Chodbou se rozléhalo svižné klapání podpatků. „Příští doučování bude hned zítra, protože ty lektvary očividně vůbec neovládáte, pane Andersene.“
Erasmus kvapně přikyvoval a poslušně s Lorelei držel krok. „S tím naprosto souhlasím, slečno profesorko, s obojím.“
„Dneska se intenzivně budeme věnovat rozšiřování vašich vědomostí, které jsou opravdu tragické.“
„Samozřejmě, slečno profesorko.“
„Potom si vás přezkouším.“ Koutkem oka na něj na zlomek vteřiny pohlédla a v očích se jí zablesklo.
„Bude mi potěšením.“ Nepatrně mu zacukaly koutky úst.
Formální rozhovor byl ten tam, sotva se za nimi zavřely dveře Loreleina kabinetu.
Nutno přiznat, že za zavřenými dveřmi probíhalo spíš doučování anatomie.

Fandom: Felix Felicis!

Sladká nevědomost

„Ty to jako víš?“ šeptal jeden dívčí hlas druhému.
„Jak začíná život? Nooo…“
Keilan oba hlasy znal a do diskuse se zapojovat nechtěl, takže potemnělou společenskou místností nakračoval pomalu a tiše jako myška.
„Prý stačí, že si dáváš s někým pusinky. A potom se z toho narodí mimino,…“
Proč musel slyšet zrovna svoje sestřenice, jak řeší takové věci?
Jackie vyskočila ze sedu na nohy, div že nevylítla až ke stropu. „Tak to je v háji,“ vyhrkla vyděšeně. „Já jsem asi těhotná.“
Zůstalo tajemstvím, kdo je tím šťastlivcem, těhotná taky naštěstí nebyla, a později byla celá záhada zrození raději důkladně objasněna.

Fandom: Felix Felicis! (AU?)

Záhonek pokladů (roční žolík)

Susan klečela v záhonku a maličko se vztekala, když už asi posté narazila motyčkou na nějakou překážku v jinak celkem nakypřené hlíně. Ani se nemusela moc snažit a vytáhla ze země ohlodanou kost, která okamžitě putovala na hromadu k dalším.
S mrmláním, že někoho zabije, Susan však záhon připravila a kostí nakonec napočítala jen pětadvacet.
“Miláčku,” pronesla potom u večeře, “možná by ses mohl trochu lépe ovládat.”
Liam zvedl nechápavý pohled od talíře.
“No, víš… že máš tiky a sotva se ovládáš, když někdo hodí tenisák, s tím už jsem se smířila, ale kosti nám mezi zeleninu zahrabávat opravdu nemusíš.”

Fandom: Felix Felicis!

Prokletí

Karamelka měla v doručovací služby vždycky poměrně důvěru, protože se jí doposud nestala žádná vyloženě doručovací tragédie, takže neměla důvod na doručovatele zanevřít.
Sranda začala ve chvíli, kdy čekala balík z Ameriky a nikdo jí měsíc neřekl, že už ho má na poště. A pak to začalo. Nedoručené vánoční dárky, balíky doručené na špatnou adresu na druhé straně vesnice...
To prokletí se dostalo na vrchol asi přes léto a podzim jinak skvělého roku 2021, kdy měla během posledních tří měsíců problém asi se čtyřmi balíky z pěti, které si objednala. Naštěstí se i ty ztracené a nedoručené nakonec někde našly.

Fandom: realita

Nebezpečná kolonie (měsíční žolík)

„No, hm… drazí kolegové, hrozba v Zapovězeném lese přetrvává,“ prohlašoval Brumbál, ovšem sebejistě zrovna moc nepůsobil.
„Jeden student skončil zraněný na ošetřovně, málem mu to ukouslo nohu. Musíme s tím něco udělat, pane řediteli, jsou agresivní,“ naléhali ti zodpovědnější z profesorského sboru a všichni na Brumbála upírali oči.
Ředitel si odkašlal. „No dobrá, zkusíme je pochytat do sítí a někam zavřít, víte přece, že na ně kouzla nefungují…“
To byla pravda; na kousavé kotlíky jen tak něco nezabíralo a v lese se obstojně namnožily. Přes veškerou snahu všichni tušili, že v lese budou tyhle kousavé potvory existovat už asi napořád.

Fandom: Felix Felicis!

Oči kočičí

„Geralte… Geralte!“ Děsivě ztichlým lesem se ozýval pouze Marigoldův chvějící se, vyděšený hlas. Nenáviděl, když ho Geralt někde nechal samotného, obzvlášť potmě, když se někde v dáli ozývaly divné zvuky.
Čím déle uprostřed temnoty klopýtal, tím více mu bušilo srdce; propadal panice.
„Geralte!“ To už jeho hlas sotva sípal.
Křupla větvička a tu najednou ze tmy zazářila dvě světýlka, jako majáky uprostřed temného moře. Marigold zamrkal a pak si uvědomil, na co kouká – zaklínačovy jantarové oči odrážely světlo jako oči kočky.
„Buď zticha, Marigolde,“ zavrčel vědmák, ale to už bard doklopýtal k němu a s úlevou mu padl do náruče.

Fandom: Zaklínač