Změna je život

Monty už měl fakt hlad a salát ze severských lišejníků mu každým dnem chutnal méně a méně, nehledě na jeho zázračné vlastnosti.
Když seděl u stolu a dloubal do jídla, Asbjornovi rodičové na něj koukali poněkud starostlivě. „Nechutná ti to? Tak zkus něco jiného,“ vybídla ho Bjornova mamka mile, přičemž k němu podstrčila talíř s pořádným kusem flákoty. „Uvidíš, že je to dobrý.“
„A možná pak konečně vyrosteš,“ přisadil si Asbjornův táta.
Monty se ušklíbl, dlouho váhal, ale pak přišel ten rozhodující okamžik, kdy přece jen do kusu masa zakrojil a zvedl ho k ústům.
Ochutnal a přestal být vegetariánem.

Fandom: Felix Felicis!

Fantazii se meze nekladou

Riley se sice nemohla věnovat stejným koníčkům, jako její čaromocí nadaní sourozenci, ale to neznamenalo, že by neměla žádné zájmy a aktivity.
Třeba hokej, když potřebovala vybít přebytek energie, kterou disponovali všichni Anderseni bez rozdílu.
A protože se jevila jako kreativní dítě, rodiče ji přihlásili na kurz malování. Barvy měla ráda, tvůrčí duší také oplývala, tak proč ne.
Pár lekcí skutečně úspěšně absolvovala, problém nastal ve chvíli, kdy měla nakreslit zátiší s dekantérem aniž by tušila, co to dekantér je. A tak nakreslila vymyšlené morbidní zátiší s dekompostérem a tím skončila její slibně našlápnutá kariéra umělkyně. Raději zůstala u hokeje.

Fandom: Felix Felicis!

Víkendový relax

Bylo krásné slunečné ráno, byť mrazivé, když se Asbjorn procházel po dvorku a zeširoka se usmíval. „Tak já myslím, že dneska by to šlo,“ prohlásil.
„Co by šlo?“ ptal se rozespalý Monty opírající se o futra, zatímco usrkával horkou kávu.
„No, Pepina už dorostla, dneska by mohla být zabijačka…“
Chvíli si Mexičan myslel, že Bjorn žertuje, ale nežertoval. Později se dvorek za hlasitého kvičení a řevu proměnil v krvavou lázeň a Montymu se nejednou pořádně rozhoupal žaludek.
A to si myslel, že bude tahle sobota docela klidná a úplně obyčejná, jenže klidné a obyčejné dny Ragnarssoni očividně neznali a neuznávali.

Fandom: Felix Felicis! (možná AU, co já vim)

Noční romantika

Sledování nočního nebe, to byla nepochybně pořádná romantika. Takže jak jinak strávit první rande, než pod hvězdnou oblohou?
„Támhle ta skvrna, ta vypadá jako taková divná ťápota, viď?“ prohodila po chvíli ticha dívka takovým podivně přihlouplým hláskem, který Mikkovi připadal směšný, a ukázala na měsíc.
Naštěstí pod rouškou tmy nebylo vidět, jak se ušklíbl. „Možná vypadá,“ přitakal, ale pak celé kouzlo okamžiku zbořil, když pokračoval: „Ale ve skutečnosti je to měsíční moře, Mare Tranquillitatis, Moře klidu.“
Očividně ji neohromil znalostmi, protože si odfrkla. „Ty jsi vážně nerd, Andersene,“ zamručela a odešla. Stejně to pak dali dohromady aspoň na pár měsíců.

Fandom: Felix Felicis!

Posekáno

Normálně působil poměrně vyrovnaně, na zaklínače školy Kočky. Ti měli nálepku vyšinutých šílenců, ale on působil jinak, jako kliďas, co toho moc nenamluví a moc lidí si nepustí k tělu. Nikdo nemohl vědět, že i on mívá chvíle, kdy stačí málo, aby mu něco v hlavě přepnulo.
Stačila drobná urážka na ulici, poznámka, že tu vědmáky nechtějí, a zaklínači se v hlavě cosi hnulo. On jim zachraňuje zadky, dostane za to pár drobných, a oni tu po něm ještě budou plivat, to tak… Tasil meč, ocelový.
Než se stihli rozkoukat, leželi mrtví v ulicích. Všichni bez rozdílu. Muži, ženy, děti.

Fandom: zaklínač

Vidím moře!

„Já vidím moře!“ ozvalo se nadšeně od Karamelky, když po čtrnácti hodinách v autobuse konečně stanula na chorvatské půdě, pod chorvatským sluncem a na chorvatském kopci, na němž se nacházel jejich apartmán.
„Paráda,“ vydechla Vedha i její sestra, kteréžto společně s Karamelkou tvořily dobrodružné trio na cestách.
Chvilku se kochaly a pak se vydaly na průzkum okolí a zjišťování nejbližší cesty na pláž.
A pak to přišlo – viděly totiž další moře, a to moře schodů, které vedlo až k pláži a bylo velmi úmorné. Nakonec ale usoudily, že to za ten sestup i výstup vždycky stálo, dokonce i ve vedru.

Fandom: realita

Konec porozchodovým depkám!

V depresi po rozchodu se Alan koupal pouze pár dní, nebo si to alespoň myslel. Těch pár dní to byla úplná mizérie – najednou viděl jenom to negativní. Jak ztrácí přátele, které měl s Ondrzejem společné, jak je věčně sám a opuštěný, beznadějný…
Potom ale pochopil, že je to vlastně všechno fajn. Že se zbavil toxických lidí, které měl kolem sebe a kteří se doposud tvářili jako svatí, ale byli falešní jak pětník, že se posunul dál, tak nějak dospěl a dostal rozum.
A nejlepší bylo, že byl svobodný – nikdo ho neomezoval; nemusel se s nikým dělit o dobroty a postel.

Fandom: Felix Felicis!