Fyzické stopy minulosti

Aventus Aretino se rozhodl žít docela normální život. Vrátil se do sirotčince a když trochu povyrostl, stal se kovářovým učněm. A přesto, že až na občasné krádeže se mu v Riftenu žilo dobře a líbilo se mu tam, táhlo ho to zpět domů. Díky tamnímu chrámu bohyně Mary si dokonce našel ženu – a právě po svatbě se rozhodl vrátit do Větrného Žlebu.
V domě, kde vyrůstal, nikdo nebyl celá léta. Páchl zatuchlinou a Aretinova novomanželka nebyla nadšená. „Támhle je dokonce nějaká červená plíseň, fuj!“
Ve skutečnosti to byl pozůstatek černé svátosti – ale nač vytahovat hříchy mládí. Byla to plíseň. Hotovo.

Fandom: Skyrim

Úspěšný převrat

Převrat se ministrovi povedl přesně tak, jak si to jedno čistokrevné procento společnosti přálo. Mudlovští šmejdi byli odstraněni, jak si čest a právo žádalo, míšenci byli omezeni a v Británii konečně zavládl pořádek. Rozmazlené čistokrevné děti mohly v klidu cucat kakaíčko a nebát se podlých úskoků méněcenných kouzelníků.
Nebo taky kakaíčko cucat nemohly.
„Kde je zatraceně mléko?!“ obořila se průměrná čistokrevná čarodějka na průměrně zanedbávaného domácího skřítka.
„Není,“ odpověděl skřítek nešťastně a zbytek dne strávil detailní kontrolou nažhavené žehličky. Ale chudák za to nemohl – mléko prostě nebylo. Mlékaři byli mrtví nebo deportovaní. Stejně jako pekaři, dopravci a další.
Úspěšný převrat!

Fandom: Felix Felicis!

Životní zklamání

Že Ježíšek neexistuje, s tím se dá srovnat docela snadno – dárky totiž nepřestanete dostávat ve chvíli, kdy rodiče přistihnete, jak se narychlo strkají pod stromek. Ale jsou jiná životní zklamání, přes která se člověk jen tak nepřenese. Naprosto otřesou vaší vírou. Morčátko už dávno zjistilo, že patrně nemá superschopnosti. Víra, sic roztříštěná, ale hlodavce pořád neopustila. V jedenácti opravdu zoufale vyhlíželo sovu z Bradavic. Ve dvanácti vyhlíželo satyra z Tábora polokrevných, protože bohové přece nemůžou být jen v Americe. Ale nic, teď vyhlíží už jen modrou budku. Nebo si bude v padesáti muset zapálit na zápraží a čekat na čaroděje.

Fandom: realita

Bezchybné řešení

Romeo byl zrozen proto, aby měl problémy se ženami. Začalo to už v mládí, a pokračovalo to po celou jeho školní docházku. V dospělosti určitě taky, ale to si necháme na jindy. Do konce života bude Howells určitě vzpomínat na Olšenkovou. Gruška si ho ukázkově omotala kolem prstu, tak, jak jen to ruská žena umí. A Romeo si na to zvykl, a že mu šlape po krku, mu vůbec nevadilo.
Jenže pak? Pak Gruška odešla. Zmizela. A v Romeovi po ní zůstala jen hluboká rána a nechuť k ženám.
Malá rada do života – sebehlubší ránu lze zahojit vyváženým množstvím cukrovinek.

Fandom: Felix Felicis!

Úhel pohledu

V ideálním vesmíru, kde Daniel setrval na postu profesora mu druháci, které měl původně na starost, jako třída zůstali – a rostli. Daniel zjistil, že v některých ohledech se sice u starších učí lépe, v některých je to ale katastrofální. Zvlášť když přišlo na pubertu, vztahy a s tím spojené náležitosti.
„On mě nechal!“ vzlykalo děvče v zadní lavici srdceryvně. Dnešní účast – šest děvčat z Nebelvíru – úplně nenahrávala nějakému probírání, a tak to Daniel nechal být a opravoval si písemky.
„Kluci jsou svině, lamači srdcí!“
„Ha!“ ušklíbl se Daniel nesouhlasně. O lámání srdcí věděl svoje, a kluk mu ho nikdy nezlomil.

Fandom: Felix Felicis!

Taje života čarodějů

Sherwoodovi se obyčejně snažili příliš nepřemýšlet nad tím, že jejich syn je doopravdy čaroděj. Na člověka toho bylo trochu moc, když začal nad něčím takovým přemítat do detailu. Že opravdu umí zapálit dům mávnutím hůlkou, vidět budoucnost, prostě… jen tak?
Zvlášť paní Sherwoodová toho měla plnou hlavu. Vždycky byla taková citlivá duše, po kom to synek tak měl.
„Ty, Danny? A to se opravdu čarodějové dožívají tak vysokého věku?“
Daniel neměl tyto rozhovory rád. „No, ano.“
„A co po smrti?“
„Pokud je z tebe duch…“
Pro něj byla existence duchů samozřejmost, ale paní Sherwoodová o nich, soudě dle výrazu, netušila.

Fandom: Felix Felicis!

Změna přístupu

Daník sice nikdy nebyl úplně sluníčko, ale pořád byl celkem pozitivní člověk. Ne HIV, samozřejmě, ale v jiných ohledech ano. Sice byl pořád takový opatrný a umírněný, ale rozhodně žádný negativista. Viděl naději na zlepšení úplně všude a naivně si vše idealizoval.
A protože jim hrad pořád nepadal na hlavu, nechápal, proč kolem sebe Winnfield rozhazuje brnění.
„Je třeba to vidět pozitivně,“ chtěl Daniel přispěchat s převelikým moudrem, ale profesor věštění mu zkrátka a dobře vzal vítr z plachet. Jeho negativní přístup byl hrozně nakažlivý. Hrozně. Že by mohl Sherwood přijít o budoucího potomka?
Všechno bylo věru na houby. Tak.

Fandom: Felix Felicis!