Život starého mládence (skoro)

Debaty nad domácí Drsnou Rdesnou byly občas docela záživné, hlavně když už značná část alkoholu proudila v krvi zúčastněných diskutujících.
„Ženská chlapa jenom omezuje, furt něco nařizuje, zakazuje, očekává…,“ mumlal zamračeně Flaithrí, na což mu aktivně oponoval Oisín, zastánce rodinného života.
Nejlíp na tom ostatně byl Saichairí, který se jen pobaveně zubil. „Kdybyste byli jako já, pánové, máte ten nejlepší život.“
„Jasně, svobodu a deset – kolik jich vlastně je? – dětí na krku. Ještě tě ty alimenty nezruinovaly?“
„Jo, jsi osamělej šerednej moula, se s tim smiř,“ přitakal Flaithrí.
„Osamělej možná, ale šerednej a moula? To si vyprošuju.“ A měl pravdu.

Fandom: Felix Felicis!

Těsně vedle (měsíční žolík)

„Hele, přijď v sobotu, máme velkou oslavu…,“ ozval se kolega neurochirurg Lennartovi, když ho během střídání směn potkal v šatně.
„Jasně, rád,“ přijal to Lenny okamžitě, protože potřeboval někde vypustit páru. A nebyl by to on, kdyby ho nenapadla nějaká ptákovina.
Když se v sobotu dostavil ke kolegovi, měl na sobě havajskou košili, drink v ruce a kolem sebe hromadu velmi sporně oděných dam.
Kolegovi zatrnulo, sotva otevřel dveře. „Ses posral, ne?“ bafl zděšeně. „To je oslava mojí maminky. Pamatuješ? Operoval jsi jí před půl rokem.“
No, tak tohle úplně nevyšlo a vzít s sebou děvky nebyl ten nejlepší nápad.

Fandom: Hjortdar rpg (AU?)

Snaha okouzlit (1980)

„Fajn, to nemůže být nic těžkého…,“ mumlal si Alan pod neexistujícími vousy, zatímco horlivě listoval kuchařkou. „Prostě mouka, vejce, smíchá se to dohromady, dá do trouby.“
Nedostal se ani k prvnímu kroku a začal panikařit, asi to bylo i tím, že rozdělával těsto v hrnci a hodlal dort péct na pánvi. Stačilo tak deset minut a kuchyň vypadala jako po výbuchu a Alan sám byl tak zničený, jako by bojoval s medvědem.
Tak tímhle tu svou dívku fakt neokouzlí.
Z dortu byla nakonec taková slátanina, že mu slečna dala košem téměř okamžitě, protože se nehodlala otrávit. Od té doby nevařil.

Fandom: Felix Felicis!

Vánoční experiment

Monty měl odmalička sklony k alchymii a lektvarům, takže nebylo divu, že ho ta vášeň neopustila ani v pozdějším věku a že nakonec úspěšně vystudoval i nástavbu pro lektvaromágy. A že se míchání všeličeho věnoval i ve volném čase.
V takovém případě šlo ale většinou o drinky, o Vánocích o skvělé domácí baileys.
„Na, Asbjorne, ochutnej! Jsou v tom i plátky čistýho zlata, to je tajná alchymistická ingredience!“ vnutil kamarádovi k Vánocům alespoň lahvinku.
Asbjorn ze slušnosti ochutnal, ale rozsudek byl jasný: „Může to bejt třeba ze zlata, ale pořád je to sračka, promiň Monty.“ Na sladké lepihub prostě nebyl.

Fandom: Felix Felicis!

Nečekaný dar (nedělní žolík)

Barry nebyl zvyklý na přehnanou pozornost; možná právě proto ho vždycky potěšilo, když mu tu pozornost někdo věnoval. Třeba když měl narozeniny, to bylo fajn, když si někdo z přátel všiml a popřál mu, nebo mu dal nějakou drobnost.
Táta zase perlil – pravděpodobně zapomněl na narozeniny vlastního syna a pak mu místo dárku dal vidličku omotanou mašlí.
Barry už chtěl kysele poděkovat a odejít, když to Neal vylepšil a vytasil se s obrovským dortem, který těmi dezertními vidličkami pak společně ztrestali, až jim bylo pekelně blbě. Ale stálo to za to! Takové společné chvíle byly totiž lepší než milion dárků.

Fandom: Felix Felicis!

Odměna za všechny prachy (nedělní žolík)

Byla sobota večer a Karamelka byla po náročném pracovním týdnu už poněkud vyšťavená. A tak se rozhodla, že si po (snad) poslední víkendové směně zajede pro nějakou dobrou odměnu do Lidlu, kde nenakupovala už asi půl roku.
Víno a brambůrky, to byl plán.
Po šichtě zamířila do onoho prokletého obchodu a nechala se trochu unést – ale konec konců, ona si to zasloužila! Po tom, co celá firma odpadla s covídkem a ona jediná vydržela a zastávala práci za deset lidí, že jo.
Přesto ji u pokladny slečna prodavačka poněkud zaskočila: „681 korun prosím.“
Holt pořádná odměna za náročný pracovní den.

Fandom: realita

Dvě těla, jedna duše

Byl Svátek světel, jedna z nejmagičtějších nocí, kterou Larn znal. Byl snílek a tenhle čas miloval – když se po vodě pouštěly lodičky se svíčkami a když temné nebe křižovaly desítky lampionů.
Přesto nezůstal, aby tu nádheru sledoval – něco ho nevysvětlitelně táhlo do Chrámu dračích vajec. Něco mu říkalo, že by tam měl být.
Tam se světla odrážela na skořápce temně fialového vajíčka. Zaťukání na skořápku, dvě, tři… a pak se Larnův svět obrátil vzhůru nohama, když se před ním objevilo zvídavé dráče.
Stačil jeden dotek a jejich duše splynuly v jednu; Dračí jezdec si doteď neuvědomil, že měl duši rozdělenou.

Fandom: DRAO