Roztomilost zabíjí

„Prosím, dodržujte bezpečnou vzdálenost!“ zvýšil profesor O’Shanley pro jistotu hlas. Vzít bradavické studenty do dračí rezervace, to bylo jako snažit se uhlídat pytel blech. Napadlo ho až pozdě, že to možná nebyl úplně dobrý nápad…
Karamelka jako by ho neslyšela. Uviděla totiž něco nevídaného – nedaleko ohrady se batolilo malinké rozkošné dráče Čínského ohniváče. Ta roztomilost snadno přemohla veškeré pudy sebezáchovy.
„No ty ši ale ložtomilej miláček,“ zašišlala Mrzimorka a rozběhla se dráčeti vstříc.
Profesorova ruka byla naštěstí rychlejší – uchopila kapuci mrzimorského hábitu a zabránila katastrofě; nedaleko už ostražitě číhala mamička toho roztomilého miláčka a ta tedy roztomilá nebyla ani trochu.

Fandom: Felix Felicis/realita crossover

Ne, díky, radši knihu (1997)

"Přestaň, vždyť to vyliješ!"
"Nestrkej prstíky do toho dortu!"
"Jacobe, ty čuně!"
Monty s pozdviženým obočím sledoval zoufalou maminku, která se stávala hysterickou, jak o stůl vedle neustále napomíná svého zjevně hyperaktivního syna. Mohly mu být tak tři roky.
Vyloženě zlatíčko, jehož nesouhlasný jekot poslouchala celá kavárna.
Monty si otráveně odkašlal a vrátil se očima ke knihám a notesům rozloženými před sebou, soustředit se však nedokázal.
Nakonec to vzdal a šel to zkusit do jiného podniku.
Prý pořiď si děti, je to radost! Výchova nic není, zvládne to každý! Tak určitě… svým způsobem byl vlastně docela rád, že je gay.

Fandom: Felix Felicis!

Lekce etikety

“Pánové,” začal Mentor, zatímco s rukama založenýma za zády kráčel před dvojicí svých svěřenců, “je to vlastně docela jednoduché. Musíte být šarmantní, mluvit zdvořile a udělat nejlepší dojem, získat si tak důvěru. Úsměv, lehká poklona, zdvořilé mávnutí… zkuste si to.”
Šklebící se Reginald s Damjanem to zkusili. Prkenně, s úsměvy tak falešnými, že z toho Mentor chytal tiky.
Trvalo to, ale nakonec tohle umění ovládli oba celkem obstojně a snadno se dostávali pod sukně bohatých paniček.
Když se pak Damjan po letech usadil v Toussaintu, vklouzl do role hraběte poměrně snadno, dokonce mu to urození páprdové pěkně žrali.

Fandom: Zaklínač rpg

Zimní pohodička

Byl klidný zimní večer, taková ta chvíle, kdy si člověk užije hrneček punče hezky v teple domova s příjemnou společností, a to přesně dělaly ženy hjortdarských lékařů. Domácí punč, pohodlné legíny, teplé ponožky, spící děti a chlapi na tahu, takže klid, prostě parádička.
Alespoň do té chvíle, než se kus za dveřmi ozvalo něco jako „Dááám si sedm piv a jednu zelenou…“
„Prosím tě, řekni mi, že to jsou jenom opilí koledníci…,“ řekla jedna druhé.
Vyhlédly z okna a sborově si povzdechly, když spatřily své drahé muže, jak podpírají jeden druhého a je jim velmi veselo.
„No, rozhodně si koledujou…“

Fandom: Hjortdar RPG (AU?)

Na návštěvě

Monty nerad jedl u cizích lidí, zejména jednalo-li se o úplně jinou kulturu, jinou kuchyni a stravovací zvyky. Nebylo tedy divu, že měl zpočátku trochu trauma, když poprvé navštívil Asbjorna na severu.
„Já nějak nemám hlad, Bjorne, stačily mi ty sušenky…,“ mumlal tiše, když se chystala pořádná rodinná večeře.
„To je blbost, pořádně se najíš, máš za sebou dlouhou cestu a tak,“ namítl mladý Viking.
Monty to vzdal, nicméně když před ním nakonec přistál kus flákoty, zatvářil se dost zoufale. „Já opravdu nemám hlad, říkal jsem to Bjornovi,“ spustil omluvně, ale nikam to nevedlo. Nakonec musel přiznat, že nejí maso.

Fandom: Felix Felicis!

Pořádný úlovek

Keilan se chvíle volna rozhodl trávit u jezera s prutem; s tátou už takhle párkrát vyrazili k vodě a bylo to nečekaně uklidňující a nabíjející. Ani si nemuseli o ničem povídat, stačilo, že seděli vedle sebe, pozorovali hladinu čekali, jestli zabere.
A přesně to dělal Junior i teď. Když už začínal klimbat, prut se prudce zazmítal a kdyby po něm neskočil, o nářadí by přišel.
„Ty jo, to bude obrovská ryba!“ radoval se hlasitě a očka mu svítila nadšením. Alespoň do té chvíle, než se z vody vynořil profesor Ó Mealláin ve své zvířecí podobě s háčkem zaseknutým v hubě.

Fandom: Felix Felicis!

Pokušení

„Kámo, je to ale hrozně nespravedlivý,“ stěžoval si Barry, když potěžkával váček s mincemi a mířil do Krucánků s Dylanem po svém boku. „Já ty učebnice sice potřebuju, ale fakt je vůbec nechci.“
„Kdo by je taky chtěl, že jo,“ přitakával Dylan, „jsou drahý jako prase a k ničemu.“
„Přesně… to kdybychom mohli utratit všechno v tom krámku se žertovnejma předmětama, to by byla jiná!“
Co si budeme povídat, nezůstalo u nápadu – peníze se rozutíkaly, ale rozhodně ne v knihkupectví. Není nutné dodávat, že Barry pak celé léto brigádničil v nemocnici, aby si vydělal alespoň na učebnice z druhé ruky…

Fandom: Felix Felicis!